Hedvábná inspirace

Už nějakou dobu obdivuju ručně malované hedvábné šátky. Jenže o této technice nic moc nevím a navíc ani neoplývám příliš velkým talentem. Když se  však naskytla možnost si tuto techniku vyzkoušet, nezaváhala jsem...

A tak jsme se jedno říjnové nedělní odpoledne sešli v klubovně, všichni zvědaví, co a jak se vlastně bude dít. Na stolech byly položené jakési dřeva... Každý jsme si stoupli k jedné hromádce dřevěných latěk - tedy přesněji rámů, jak nám bylo záhy objasněno. Sestavili jsme si ten rám a začali napínat hedvábný šátek. Mezitím nám paní vedoucí udělala krátkou přednášku o různých technikách malby na hedvábí.

Papírová dýně

Už několik let se u nás v obci drží tradice obdobná svátku Halloween, známému především z amerických filmů. Téměř celá ves se rozzáří nejrůznějšími lampičkami vyřezanými z dýní. Loni jich bylo tolik, že se tomu nechtělo věřit. Letos, díky deštivému počasí, se dýní moc neurodilo.

Adámek bude zklamaný, že nemůže dlabat bubáka z dýně a bude nejspíš ještě víc, až se začnou před domy objevovat. Co s tím? A tak mě napadlo, vyrobit napodobeninu. Trošku jsem zabrouzdala na netu a našla několik tipů: Polepit zavařovací sklenice nebo si vyrobit jednoduchý lampion. Ale stále to nebylo ono. Do dýně to všechno má daleko.

Volánkové šály

Minulý rok jsem měla možnost na podzimním setkání v Repechách obdivovat nádherné a měkoučké volánkové šály. A nejen obdivovat! Po krátké ukázce bylo jasné, že pro šikovnou ženskou, která to s jehlicemi trošku umí, nebude problém si takovou nádheru vyrobit také.

Veselý svetřík ze zbytků

Když skončilo léto - letos někdy v půli srpna, probrala jsem Adámkovo oblečení, abych vyřadila to, z čeho už vyrostl. Při té příležitosti jsem zjistila, že na letošní podzim a zimu nemá žádný svetr. Ty, co nosil mu jsou už všechny malé a těch pár, co tu mám po Jitce, nebo od známých, jsou zatím moc velké.

"Konečně tedy můžu zase sáhnout po jehlicích..." zajásala jsem, prolistovala prastaré časopisy, našla asi tři svetříky, které se mi zdály jednoduché na pletení a dost zajímavé pro druháka. Já jsem byla pro kostičkovaný, alespoň bych mohla zužitkovat některé zbytky přízí. Jenže bude se líbit? Není nic snažšího, než se zeptat. A tak jsem obrázky vybraných svetříků ukázala Adámkovi:

"Tenhle!" zabodl prst do obrázku. "Vypadá jako Minecraft."

Vlněné ponožky

Před nějakým časem se mi naskytla "výhodná nabídka". Sestřenici zemřela babička a zůstala po ní hromada přízí. A protože se v rodině ví, že já pořád něco šmodrchám, tak mi je nabídla s tím, že za ně chce uplést ponožky. I když jsem nikdy ponožky nepletla, kývla jsem. To přece nemůže být nic složitého! Krom toho už mám doma pěkných pár let jehlice s tím, že jednou ty ponožky musím vyzkoušet!