Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

středa 29. října 2014

Hedvábná inspirace

Už nějakou dobu obdivuju ručně malované hedvábné šátky. Jenže o této technice nic moc nevím a navíc ani neoplývám příliš velkým talentem. Když se  však naskytla možnost si tuto techniku vyzkoušet, nezaváhala jsem...

A tak jsme se jedno říjnové nedělní odpoledne sešli v klubovně, všichni zvědaví, co a jak se vlastně bude dít. Na stolech byly položené jakési dřeva... Každý jsme si stoupli k jedné hromádce dřevěných latěk - tedy přesněji rámů, jak nám bylo záhy objasněno. Sestavili jsme si ten rám a začali napínat hedvábný šátek. Mezitím nám paní vedoucí udělala krátkou přednášku o různých technikách malby na hedvábí.


Pak už jen stačilo vybrat si barvičky a vymyslet motiv. Jak jsem zmínila, na malování zrovna moc talent nemám, tak jsem se rozhodla pro asi nejjednodužší techniku. Jako motiv jsem si zvolila obyčejné šikmé proužky ve třech k sobě ladících barvách a velkoryse se rozmáchla štětcem... Barvy se mi na přechodu krásně zapouštěly do sebe (což jsem chtěla). Hotové a ještě mokré dílko jsem posypala solí, která v barvě "vyžere" efektní fleky, ale chvíli (docela dlouhou) to trvá. Když se mi zdály fleky dostačující, vysušila jsem šátek fénem a přemýšlela o nějakém jednoduchém dozdobení, které by to celé oživilo. Vedoucí doporučovala obtáhnout některé fleky kontrurkou a zvýraznit tak tvar, který připomínají. Někteří mezi svými fleky našly květy a pustili se do toho. Já šla jinou cestou. Fleky jsem nechala tak, jak jsou - stejně by se mi třásla ruka. Místo toho jsem začala vykreslovat jednoduché hvězdičky - ne moc, jen tři větší shluky, a potom jsem ještě přidala dvě trojice hvězdiček.



Moc se mi to líbilo a výsledek mě příjemně překvapil, takže jsem při nejbližší cestě do Prostějova podnikla nájezd do výtvarných potřeb a nechala tam hrůzu peněz za rám, štětce, základní sadu barviček a pár šátků. Další Barvičky a šátky budu dokupovat postupně. A vy se můžete těšit na moje "umělecká" dílka.


Obrázky bez vodoznaku jsou stažené z webu DDM
a jsem na nich já.

středa 22. října 2014

Papírová dýně

Už několik let se u nás v obci drží tradice obdobná svátku Halloween, známému především z amerických filmů. Téměř celá ves se rozzáří nejrůznějšími lampičkami vyřezanými z dýní. Loni jich bylo tolik, že se tomu nechtělo věřit. Letos, díky deštivému počasí, se dýní moc neurodilo.

Adámek bude zklamaný, že nemůže dlabat bubáka z dýně a bude nejspíš ještě víc, až se začnou před domy objevovat. Co s tím? A tak mě napadlo, vyrobit napodobeninu. Trošku jsem zabrouzdala na netu a našla několik tipů: Polepit zavařovací sklenice nebo si vyrobit jednoduchý lampion. Ale stále to nebylo ono. Do dýně to všechno má daleko.

Hledala jsem dál, až našla návod, jak si vyrobit různé věcičky z papíru. Zaujal mě jeden návod a hned mě napadlo, že podobně by šla vyrobit i napodobenina Halloweenské dekorace. Balónek jsme náhodou doma měli, lepidlo taky a papír se vždycky najde.


Protože jsem nevěděla, co udělá s celým dílem, až budu muset balónek propíchnout a vystřihnout do něj otvor pro světýlko, zvolila jsem trošku jiný postup. Ustřihla jsem kousek krepového papíru a balónek do něj zabalila. Má tu výhodu, že se s pomocí lepidla dá poměrně snadno uzpůsobit tvaru balónku aniž by se k němu přilepil. V další vrstvě jsem použila pauzák, který mi doma leží už pěkných pár let a za tu dobu dávno ztratil svou původní bílou barvu. Adámka jsem zaúkolovala trháním papíru na malé kousky. Po nalepení první vrstvy papíru jsem si troufla ho nechat si vyzkoušet i lepení papíru. Moc ho to bavilo. Nalepili jsme asi 3 vrstvy pauzáku. Pak jsem zvažovala, zda na poslední vrstvu použít ubrousky nebo krepák. Nakonec jsem se přiklonila ke krepáku, protože jeho barva více připomínala skutečnou dýni. To se ukázalo jako skvělé, protože krepák si i po nalepení zachoval svou strukturu a tak se výtvor dýni podobá ještě víc. Nakonec jsem vystřihla oči, nos a pusu z tvrdého papíru, obyčejnou fixou nabarvila na černo a přilepila na papírovou dýni.


K dokončení už stačí jen nechat dobře uschnout, vyfouknout balónek a vytáhnout ven. Spodní okraj jsem zastřihla do roviny a na proti otvoru jsem prostřihla několik děr, aby mohlo docházet k cirkulaci vzduchu. Pro jistotu jsem svíčku umístila do zavařovací sklenice a terpve přes ni dala papírovou dýni. Teď už jen pěkně naaranžovat...



Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.html
 Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.ht

Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.ht

Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.htm


Zdroj: http://kerria.pise.cz/34-neuroda-dyni.html

středa 15. října 2014

Volánkové šály

Minulý rok jsem měla možnost na podzimním setkání v Repechách obdivovat nádherné a měkoučké volánkové šály. A nejen obdivovat! Po krátké ukázce bylo jasné, že pro šikovnou ženskou, která to s jehlicemi trošku umí, nebude problém si takovou nádheru vyrobit také.

Po návratu jsem zaběhla do nejbližší galanterie abych si koupila tu speciální přízi. Bohužel měli velmi malý výběr jak co se týče druhů příze tak i barev. Nakonec jsem jednu koupila a upalovala domů, abych ji hned mohla vyzkoušet. Moc se mi líbila, jak práce tak i hotová šála. Neodolala jsem a koupila další přízi a upletla další šálu a potom ještě další....









středa 8. října 2014

Veselý svetřík ze zbytků

Když skončilo léto - letos někdy v půli srpna, probrala jsem Adámkovo oblečení, abych vyřadila to, z čeho už vyrostl. Při té příležitosti jsem zjistila, že na letošní podzim a zimu nemá žádný svetr. Ty, co nosil mu jsou už všechny malé a těch pár, co tu mám po Jitce, nebo od známých, jsou zatím moc velké.
"Konečně tedy můžu zase sáhnout po jehlicích..." zajásala jsem, prolistovala prastaré časopisy, našla asi tři svetříky, které se mi zdály jednoduché na pletení a dost zajímavé pro druháka. Já jsem byla pro kostičkovaný, alespoň bych mohla zužitkovat některé zbytky přízí. Jenže bude se líbit? Není nic snažšího, než se zeptat. A tak jsem obrázky vybraných svetříků ukázala Adámkovi:
"Tenhle!" zabodl prst do obrázku. "Vypadá jako Minecraft."
To by mě ani ve snu nenapadlo. Ale on kostičkový svět Minecraftu miluje. Společně jsme ještě vybrali barevné příze a já se pustila do díla. Asi za tři týdny byl svetřík hotov.


Vzor je poměrně jednoduchý, hladký žerzej se sejímanými oky, která proužky rozdělují na kostičky.
Bohužel jsem nenašla nákres, tak bude muset stačit slovní popis:

Popis vzoru:
1. řada (základní příze): celá hladce
2. řada (základní příze): celá obratce
3. řada (barevná příze): 3 očka hladce, 1 sejmout s nití za jehlicí - stále opakujeme
4. řada (barevná příze): 3 očka obratce, 1 sejmout s nití před jehlicí - stále opakujeme

Ta sejmutá oka tvoří svislé proužky přes ty barevné.

 


středa 1. října 2014

Vlněné ponožky

Před nějakým časem se mi naskytla "výhodná nabídka". Sestřenici zemřela babička a zůstala po ní hromada přízí. A protože se v rodině ví, že já pořád něco šmodrchám, tak mi je nabídla s tím, že za ně chce uplést ponožky. I když jsem nikdy ponožky nepletla, kývla jsem. To přece nemůže být nic složitého! Krom toho už mám doma pěkných pár let jehlice s tím, že jednou ty ponožky musím vyzkoušet!

Pletení ponožek mě moc bavilo. Asi jako člověka baví všechno nové. Ráda bych si upletla i pro sebe, ale na druhou stranu mi to přijde jako hodně práce a ponožky jsou za chvíli díravé. Možná spíš Adámkovi, ten má malounkou noženku a nejspíš z nich vyroste dřív, než je stihne prodřít... Uvidíme, momentálně mám naplánovaných tolik věcí...


Původně měly být čtvery, ale ta poslední vybraná příze byla hrozně kousavá. Už při pletení druhé řady mě svědily prsty, tak jsem toho nakonec nechala, protože si neumím představit něco tak nepříjemného na citlivé pokožce nohou. Zbývající troje se, myslím, povedly ke spokojenosti.