Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

čtvrtek 19. listopadu 2020

Vánoční skřítci

Vánoce se opět blíží. I když mám ozdob poměrně dost, přesto jsem ani letos neodolala a něco málo si ještě udělala. Tentokrát mě oslovili vánoční skřítci, které jsem objevila na pinterestu. Jsou snadní a při tom udělají spoustu parády.

Potřebujete bílou přízi a háček odpovídající velikosti, dva menší dřevěné korálky a jeden větší. Uháčkujete si přiměřeně velký kruh. Já zvolila jednoduchý bez vzoru, ozdobený jen lemem z obloučků. Ale klidně si můžete i zavzorovat. Dále potřebujete "čepičku" - opět kroužek, jehož velikost si přizpůsobíte většímu korálku. Dále si uháčkujete přiměřeně dlouhý řetízek. Na jeho konce navléknete korálky a zajistíte uzlíkem. Šňůrku v půli přehnete a uprostřed uděláte další uzlík. Nyní zbývá jen vše zkompletovat: Na šňůrku navléknete velký kruh, velký korálek a "čepičku". Zajišťovat není potřeba, ale pokud chcete, tak klidně použijte tavnou pistoli.

A teď už jen počkat, až nám Ježíšek donese stromeček...


Další návody na háčkované vánoční ozdoby a dekorace naleznete ZDE.


čtvrtek 22. října 2020

Háčkované chryzantémy

Po dlouhé době se zase hlásím s nějakým tím háčkováním. Není to tím, že bych zahálela, nebo se věnovala něčemu jinému. Po pravdě jsem přes půl roku čekala na brýle. Když jsem si povšimla, že se mi špatně háčkuje, zrovna začal jarní nouzový stav. Bylo zbytečné se k doktorovi objednávat. A když konečně skončil, dostala jsem termín až za další tři měsíce. Takže jsem toho skutečně moc nenaháčkovala, ani neupaličkovala a čerpala převážně ze starších prací, s nimiž jsem se zatím nestihla pochlubit.

Tak dnes mám pro vás další z mých květinových dekorací - chryzantémy. Jsou jen tři, koupila jsem si totiž kdysi jen tři umělé, z nichž jsem odstranila květy a místo nich dala své vlastnoručně vyrobené. Jsou trošku drobnější, ale jsou krásné. Jako materiál jsem použila melírovanou přízi, takže hrají všemi odstíny žluté, což jim dodává přirozenější vzhled.




čtvrtek 24. září 2020

Scrapbook

Scrapbooking- což by se dalo volně přeložit jako kniha výstřižků - je dnes poměrně rozšířenou zábavou. Jeho rozmach započal v 80. letech 20. století v USA. Ale jeho historie je podstatně starší. Už v 15. století si lidé zvykli vkládat do knih různé drobnosti, které si chtěli uschovat. Postupem času se z tohoto zvyku stal koníček - začaly vznikat první památníčky do nichž si přátelé vzájemně malovali, psali, vkládali různé obrázky, stužky, pramínky vlasů... Později k nim přibyly i fotografie. A to už se pomalu dostáváme k moderním scrapbookům.

I u nás existuje už dávno. Snad každý z nás měl v mládí sešit s novinovými výstřižky, fotografiemi a písničkami oblíbených zpěváků, či jiných idolů... A trempové odedávna na své vandry vozili tzv. "cancák" - sešitek, do nějž si lepili jízdenky z vlaků, vstupenky z památek a akcí, kreslili si mapky vandrů, zapisovali zážitky, přáníčka od ostatních... Já tedy měla obojí!

A i když jsem poprvé o scrapbookingu slyšela až někdy kolem roku 1993 a vůbec nechápala o co vlastně jde, tak jsem už o dva roky dříve začala jeden takový tvořit. Teprve před časem jsem na internetu natrefila na nějaký článek o scrapbookingu a vzpomněla si na ty své začátky: Na sešit s oblíbenými zpěváky i cancák, které jsou už dávno někde ztracené. Ale i na Jituščino první fotoalbum, které stále mám i když už jsem jím dlouho nelistovala.

V té době nic k tvorbě scrapbooků nebylo a člověk byl odkázán na vlastní fantazii i tvořivost. Já vzala zavděk vším, co se mi naskytlo a tak vznikla pestrá koláž fotografií smíchaná s různými výstřižky z pohlednic či časopisů. Chcete nahlédnout?





V pozdější době už podobná alba nebyla k dostání. Ale naštěstí jsem alespoň natrefila na náhradní listy. Mají trošku jiný odstín šedé, ale i tak jsem za ně tenkrát byla ráda. Byly větší, než jsem potřebovala, takže jsem ještě každý list musela obstřihnout a udělat nové dírky... A pak už nebylo vůbec nic a další Jituščiny fotografie jsou jen zastrkané v "kapsičkových" albech.


čtvrtek 27. srpna 2020

Malované kamínky

Mám nového koníčka! Možná se z něj stane i další vášeň, zatím mě rozhodně baví. I když v tom nejsem moc dobrá, od malička jsem ráda kreslila a malovala. Dokonce jsem několik let chodila i do výtvarného kroužku v naději, že se naučím malovat o něco lépe. Tak teď vím, jak se to má dělat, ale pořád to neumím. To mi ovšem nijak nebrání, občas něco nakreslit nebo namalovat. Už si záměrně vybírám jednoduché až dětské motivy, na kterých skutečně není co zkazit. Během dovolené jsem se dozvěděla o FB aktivitě "kamínky" - jedná se o skupinu lidí, bavících se malováním kamínků, které pak někde nechají a doufají, že je někdo najde a bude z nich mít radost. Oni pak mají radost z té cizí radosti - tedy když dotyčný napíše do skupinky, že kamínek našel a co s ním udělal: může si ho nechat, nebo poslat dál na cestu... Občas se ve skupince objeví krásné příběhy... Jako třebas, když novomanželé před radnicí našli kamínek se srdíčkem a nechali si jej na památku.


Ten nápad se mi zalíbil a tak jsem začala také malovat kamínky a trousit je po světě. Vzhledem k tomu, že se také na skupince objevují příspěvky popisující, jak někdo zahlédl kazisvěty, kteří kamínky záměrně ničí (hází do odpadků nebo do řeky apod.), rozhodla jsem se ty své nechávat v místech, kde je větší pravděpodobnost, že je najdou malé děti - tedy převážně na hřištích. U některých jsem měla i to štěstí, že jsem děti viděla kamínek najít a jejich radost mě fakt potěšila. Má to i stinnou stránku, na FB se zatím žádný z mých kamínků neobjevil. Ale věřím, že svůj účel splnily: Někoho potěšily!


Maluju dál kamínky a určitě je tu někdy zase uvidíte. A až nějaký najdete, tak alespoň víte, co s ním. Můžete si ho nechat, nebo ho přemístit. V obou případech to napište na do skupinky na FB, potěšíte tím autora.



čtvrtek 9. července 2020

Lázeňská promenáda ve Skalce

Jako další obrázek do série KRAJinKY z Hané jsem si vybrala Lázně ve Skalce. Mám to tam ráda. Do Skalky jezdíváme skoro každý rok jen tak na výlet. Nebereme žádné procedury, i když ta možnost tu pochopitelně je. Jen se projdeme kolem pramenů, vodu z každého ochutnáme, zahrajeme si minigolf a pak si dáme v restauraci zmrzlinový pohár nebo kousek medovníku (někdy obojí).


I když lázně nejsou nijak věhlasné, přesto je tam krásně. Nejen promenáda, ale celá vesnice je čistá a upravená. Jestli to tam neznáte, tak až budete v Prostějově, zajeďte si těch pár km, stojí to za to!

Podvinek tentokrát není. Ale časem určitě bude. S výsledkem nejsem moc spokojená - ta křivá dlažba se mi nelíbí. Rozodla jsem se, že to někdy předělám. Jenže párat zrovna tento vzor je tak náročné, že bude jednodušší celý obrázek upaličkovat znovu. Ale potřebuji nějaký odstup. Zatím jsem ho zarámovala tak jak je a pověsila na stěnu.



A takto to tam vypadá v reálu.







čtvrtek 11. června 2020

Srdíčka pro zdravotníky

I já se připojila k výzvě Litvínovských krajkářek - Herdulek a pustila se do paličkování srdíček pro zdravotníky, která mají sloužit jako výraz díků za jejich práci v této době. Kdybych mohla udělat něco jiného, udělám to. Ale šít neumím, takže roušky šly mimo mě. Ušila jsem sice tři pro nás, abychom aspoň něco měli, ale parádu moc neudělají. S vděčností jsem další tři hezčí koupila od děvčat z naší vsi, které šít na rozdíl ode mě umí. Ale paličkovat umím docela obstojně a srdíčka dělávám ráda. Jen pro ně nemám využití. Za tu dobu co se paličkování věnuji se mi nastřádala pěkná hromádka podvinků, které jsem si chtěla vyzkoušet. A teď je tedy příležitost je vytáhnout na světlo a pustit se do nich.

Srdíčka podle návrhů Lenky Malátové. Publikovala je v knihách Paličkování a Paličkování s láskou (obě jsem si kdysi koupila). Jsou to jednoduché záležitosti, které zvládne i začátečník. Stačí umět základ - tedy plátno a polohod. A navíc: Paličkování má tu výhodu, že podle jedné předlohy můžete vytvořit desítky různých srdíček a to i v případě, že budou všechna bílá. Záměrně jsem volila různé podklady, aby to tu bylo pestřejší...










I toto srdíčko je podle návrhu Lenky Malátové, vytvořila je speciálně pro tuto příležitost a dala volně k dispozici.


Další podvinky jsem získala z internetu. Pochází z ciziny - těch pár slov na nich je psáno mě nesrozumitelným jazykem, snad by to mohl být jeden z holandských jazyků... 



A poslední dvě srdíčka jsou také z internetu. Podvinky k nim nebyly, jen fotky hotových srdíček. Mě se moc líbily. A protože jsem holka šikovná, stáhla jsem si obrázek, v prográmku změnila barvy na černo-bílou a následně z něj udělala negativ. A tím vlastně vznikl podvinek s černými čárami na  světle-šedém podkladě. Ten už se dal snadno vytisknout i na mé tiskárně a podle něj můžu paličkovat.



Neodolala jsem, abych si ještě nakonec nevyfotila všechnu tu krásu pohromadě... Doufám, že obdarovaným udělají radost.


Dle informace vyzyvatelek se do této akce zapojilo 390 krajkářek z celé ČR, které společně vyrobily 4900 srdíček. V průměru to vychází na 12,5 srdíčka na jednu - to znamená, že já se svými třinácti kousky jsem čistý průměr.

čtvrtek 14. května 2020

Háčkované kopretiny

Pokračuji v háčkování květinové výzdoby svých oken. Když už nemůžu mít živé rostlinky, kvůli vlhkosti a s tím související tvorbou plísně, tak chci háčkované. Umělé se mi nelíbí. Po karafiátech, které jsou na výrobu jednoduché, jsem se pustila do další rychlovky: Kopretiny. Jsou stejně jednoduché a vypadají efektně.


Vlastně jen uháčkujeme kroužek z pěti řetízkových ok. V další řadě háčkujeme jednotlivé okvětní plátky z 10 řetízkových ok, vrátíme se zpět ke středu tím, že do každého z nich uháčkujeme jeden dlouhý sloupek a nakonec ten proužek připojíme krátkým sloupkem ke středovému kroužku. To opakujeme několikrát, podle toho, jak chceme mít kopretinu bohatou. Jak vidíte, já těch okvětních udělala fakt hodně. Pro střed jsem použila žlutý knoflík, který jsem připevnila k tenkému ocelovému drátu. Za něj jsem navlékla uháčkovaný květ a přilepila tavnou pistolí. Drátek jsem obháčkovala krátkými sloupky, podobně jako při výrobě karafiátů.

Zvažovala jsem, zda květinky trošku natužit, ale nakonec jsem je nechala tak, líbí se mi, jak jsou střapaté. Původně jsem jich měla více, ale postupem času mi ubývaly - rozdávala jsem je totiž kamarádkám. Ale udělám si další, protože se mi moc líbí.


čtvrtek 16. dubna 2020

Dobrochovský vysílač

Už třetí obrázek ze série KRAJinKY z Hané. Mám radost, že se mi obrázky rozrůstají. Společně na stěně vypadají pěkně a jsou předmětem obdivu mých hostů, zvláště těch místních, kteří je poznávají. Tento obrázek však nepoznávají jen místní, ale téměř každý. Každý, kdo k nám přijede ho totiž cestou uvidí - i když většina jen z dálky. Ale je prostě nepřehlédnutelný.


Tentokrát jsem si vybrala výraznou dominantu jižní Hané. Vrcholek největšího kopce široko daleko, celých 312 m vysokou Předinu, "zdobí" železná konstrukce vysílače. Díky tomu je kopec skutečně nepřehlédnutelný, protože jinak by si ho v sousedství nedalekého vojenského prostoru s kopci minimálně o 100 m vyššími, nikdo ani nepovšiml. Mnozí možná řeknou, že vysílač kopec hyzdí, ale já si tu krajinu stejně jinak představit nedovedu. Ať se hnu kamkoliv, vysílač je téměř pořád vidět.


Než jsem se pustila do paličkování, vyfotila jsem si vysílač z mnoha různých míst. Pokaždé je ten obrázek trošku jiný. Nakonec jsem zvolila pohled od Výšovic z cesty vedoucí na Určice. 

Podvinek jsem si opět nakreslila sama, podle fotografie místa. Pro případné zájemce bude v brzké době ke koupi na Fléru.

čtvrtek 19. března 2020

Háčkovaný panáček

Poslední roky jsou hodně módní háčkované hračky. Říká se jim Amigurumi. Sama je často obdivuju a těším se, až naše Jitka bude mít děti a já konečně si budu moci něco takového vyzkoušet. Teď mi nezbývá než čekat, Jitka se zatím k ničemu nemá. Ale přece jen se příležitost našla. Jitka dostala od přítele háčkovanou opičku a chtěla se mu revanšovat dárkem v podobném duchu. A tak mě požádala, jestli bych jí něco nevyrobila. Ale že prý sama neví co. Poslala jsem jí pár odkazů, aby se rozmyslela. Ale asi už trošku věděla, protože vzápětí mi přišla otázka jestli bych zvládla i něco podobného panáčku na obrázku:


To je mi teda zadání! Na vysvětlenou dodala, že si toho panáčka vzájemně kreslí na vzkazy, takže je to vlastně takový jejich maskot. Nejdůležitější jsou prý tři vlasy, tři prsty a pupík. Tak jo... Pustila jsem se do toho. Bez návodu, jen tak z hlavy. Občas jsem párala, protože jsem něco na první pokus správně neodhadla. Ale nakonec se dílo podařilo a panáček je na světě.


Mladej prý z něj byl úplně vedle. Takhle si trůní na poličce.


čtvrtek 20. února 2020

Boží muka na "Čičiňáku"

Pokračuji v tvorbě série paličkovaných obrázků z mého domova, kterou jsem nazvala KRAJinKY z Hané. Jen pro info, aktuálně můj plán zahrnuje cca 20 obrázků a sama jsem zvědavá, jestli se mi je všechny podaří načrtnout a následně upaličkovat.



Dnes Vám ukážu druhý obrázek, který jsem nedávno dokončila. Představuje novou boží muku v polích za naší obcí. Byla zbudována v roce 2008 a má připomínat tragickou událost, která se přibližně v těch místech udála cca před 180 lety (počítáno od roku výstavby boží muky). Tenkrát se tu oběsil jediný syn místního sedláka, osmnáctiletý František Čičinský, prý z nešťastné lásky. Jeho otec jej pohřbil na mezi v blízkosti osudného stromu, protože církev tehdy nedovolovala pohřbívat sebevrahy v posvátné půdě hřbitova. Jeho jméno se mezi místními vžilo pro označení místa a okolních pozemků i když oficiální název je jiný.


Podvinek jsem si opět nakreslila sama, podle fotografie místa, jen jsem trošku poupravila vzdálenosti mezi boží mukou, lavičkou a stromem, aby byl obrázek souměrný. Pro případné zájemce bude v brzké době ke koupi na Fléru.

A už mám na herduli další obrázek. Tentokrát je to dominanta celého kraje, který jsem si pro svou sérii vybrala. Jestli chcete, můžete zkusit hádat, co na něm bude. Já si to nechám jako překvapení.

čtvrtek 23. ledna 2020

Kukla na lyžák

Adámek už chodí do 7. třídy, to znamená, že letos ho čeká lyžák. Vzhledem k tomu, že není zrovna sportovně založený a navíc docela nerad někam jezdí na více dní, tak jsme vůbec nepočítali s tím, že by chtěl jet. Jenže s nastupující pubertou se mu vidina několika dní na horách bez rodičů, zato s kamarády a hlavně kamarádkami docela zalíbila a projevil přání na hory jet. Nejsme z toho s manželem zrovna odvázaní, docela se bojím, aby si při své nešikovnosti něco neudělal, ale na druhou stranu nemám srdce mu to zatrhnout.

S účastí na lyžáku vyvstal problém s vybavením. Něco se dá vypůjčit, ale oblečení musíme obstarat sami. Jelikož je dost zimomřivý, tak jsem usoudila, že je to ideální příležitost popustit uzdu vlastní kreativitě a pustit se do pletení čepice, což jsem později přehodnotila na kuklu, aby se nemusel otravovat ještě se šálou. Pro inspiraci jsem se trošku rozhlédla po internetu a zavrhla jsem všechny ty dětské varianty. Jedinou inspiraci, která odpovídala mým představám jsem našla v jednom e-shopu. Neměla jsem v úmyslu ji kupovat, ale přesto mě její cena zarazila - pět stovek se mi zdálo fakt hodně.


Probrala jsem klubíčka, co mám doma a vybrala krásnou modrou přízi. Měla jsem dvě klubka, což se mi zdálo dostačující. Když jsem však spotřebovala to první, bylo jasné, že na celou kuklu nevystačí, musela jsem ji obohatit o pár bílých proužků. I tak mi zbyl jen malý kousek, který jsem spotřebovala na bambuli.


Adámek měl o jeden vánoční dárek více.

Pro zkušené je návod zbytečný, ty to zvládnou i bez něj. Ale protože se najdou i začátečníci, tak se pokusím.


Změříme si obvod hlavy a podle síly příze a jehlic si nahodíme potřebný počet ok. Pokud potřebujeme nejprve si upleteme vzorek, pomocí něhož počet ok vypočítáme. Já dávám přednost bezešvému pletení - to se nejlépe dělá na pěti jehlicích (ponožkové jehlice). Takže pokud chcete, rozdělte si rovnoměrně očka na 4 jehlice, pátou budeme plést. Kdo neumí ani to nechce zkusit, může plést klasicky a potom úplet normálně sešít.
Takže máme rozděleno na čtyřech jehlicích. Jehlici z níž nám vychází příze na pletení vezmeme do pravé ruky, do levé vezmeme jehlici s druhým koncem začínajícího úpletu (nevím jestli je to srozumitelné, ale prostě tak, aby nám jehlice vytvořily uzavřený čtyřúhelník), pátou jehlicí upleteme normálně hladce první oko, přízi 2x kolem něj obtočíme, aby se spoj zpevnil a pak už ostatní oka pleteme standardně. Střídáme 2 hladce a dvě obrace. Pokaždé, když dopleteme na konec jehlice, odložíme tu, kterou jsme dosud pletli, a začneme tou nově uvolněnou. Může to znít složitě, ale když to zkusíte, bude vám to po chvíli jasné.
Pleteme pořád dokola až do potřebné výšky, kde třetinu ok uzavřeme. V další řadě nově nahodíme stejný počet ok a pokračujeme dál úplně stejně, jako dosud. Když už začne být čepice dostatečně dlouhá, je čas ubírat do špičky. Nejprve splétáme oka obrace. Máme tedy patent 2 hladce 1 obrace. Pokrčujeme ještě 3 řady. V další řadě splétáme hladká oka, získáme tak patetn 1 hladce, 1 obrace. Po upletení dalších 3 řad splétáme hladké a obrácené oko hladce. Upleteme další 3 řady lícovým žerzejem (všechna oka hladce). Pokud je potřeba ještě jednou oka splétáme - mělo by nám zbýt přibližně kolem 20 ok jimiž na závěr přízi jen provlékneme a stáhneme.

vzor 2 hladce, 2 obrace
Vršek můžeme doplnit bambulí - návod přidám jindy, prozatím dávám odkaz na youtube.