Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

čtvrtek 12. prosince 2019

Vločky na poslední chvíli II.

Před časem jsme měli tradiční podzimní setkání Ženského klubu. Už jsem o něm psala. K těmto setkáním také patří drobné dárečky, které si s děvčaty vyměňujeme. Já si letos připravila krásné dárečky, jenže jsem je nestačila dokončit. Uháčkované byly, ale dodnes mi nedorazily dřevěné korálky, které jsem už více než před měsícem objednala z Číny. Myslela jsem, že měsíc bude stačit, obvykle to tak bývá, jenže tentokrát to prostě nevyšlo. Ale nemohla jsem přijít bez dárečků, tak jsem alespoň narychlo během asi 3 dnů, spíš večerů, uháčkovala sadu vloček. Jsou rychlé a jednoduché, šly dobře od ruky.


Bohužel jsem v tom fofru zapomněla na fotku, tak jsem až po návratu vyblejskla těch pár, co mi z toho setkání nakonec zbylo. Budou o Vánocích zdobit náš stromeček doma. Pokud se vám líbí, přidávám návod (snad bude srozumitelný), protože do Vánoc jich stihnete nadělat spousty. A pokud chcete více druhů, tak mrkněte i na starší návody - ty byly taky rychle hotové.


Ovšem než jsem je začala háčkovat, vyzkoušela jsem několik dalších. Ty sice byly také jednoduché, ale přece jen daly práce více a v takovém časovém presu bych jich nestihla udělat tolik, kolik jsem potřebovala.


Další návody na háčkované vánoční ozdoby a dekorace naleznete ZDE.

čtvrtek 28. listopadu 2019

Podzimní setkání v Kojetíně

Letos jsem jarní setkání Ženského klubu prošvihla ze zdravotních důvodů. O to více jsem se těšila na to podzimní, které obvykle už dýchá vánoční atmosférou. Opět nás hostila restaurace Na Hrázi v Kojetíně, kde jsme si rezervovali "skleník" - tedy prosklenou vstupní část. Je akorát tak velká, abychom se tam pohodlně vešly a navíc jí každý host při příchodu musí projít, což zaručuje naší výstavce určitou návštěvnost.

Jako obvykle jsme se začali scházet před jedenáctou. Po úvodních pozdravech jsme každá vybalila své výtvory a vzájemně si je obdivovaly a fotily. Jsme holky šikovný, takže bylo skutečně na co koukat. Letos bylo hodně háčkovaných hraček na které se specializuje čím dál více děvčat. Já zatím nemám pro koho hračky háčkovat, ale určitě to jednou přijde - už se těším.









Samozřejmě nesměla chybět výměna dárečků. Já si původně vymyslela něco jiného, ale nakonec jsem to nestihla dokončit. Objednala jsem si totiž levné komponenty z Číny, u kterých je delší dodací lhůta. Naivně jsem doufala, že měsíc bude stačit, ale dodnes nedorazily. Nevadí, aspoň si nemusím lámat hlavu s dárečky na příští rok. Na poslední chvíli jsem se tedy narychlo  pustila do háčkování dalších vloček, abych měla alespoň nějakou maličkost na rozdávání. Pro zájemce sem dám za pár dní návod.



Kolem poledne jsme si začaly postupně objednávat obědy. Nabídka byla pestrá a člověk nevěděl, čemu dát přednost. Nakonec jsem si vybrala svíčkovou z klokana s pepřovou omáčkou, protože klokaní maso jsem ještě nejedla. Bylo to výborné. Fotku nemám, jídlo fotím jen to, co sama uvařím.

Po obědě jsme se některé vypravily projít se kolem rybníka. Počasí bylo zrádné: Sluníčko sice krásně svítilo, ale foukal studený vítr. Okolí rybníka je kouzelné v každé roční době. V listopadu, kdy už je listí opadané se nám ukázaly obrovské trsy jmelí, které na některých stromech rostlo.




Všechny jsme si to báječně užily. Vlastně užili, protože opět s námi bylo i pár chlapů v roli řidičů.


čtvrtek 23. května 2019

Kříž zvaný Baba

Ráda si prohlížím paličkované obrázky na pinterestu a obdivuji umění jejich tvůrkyň (možná i tvůrců - slyšela jsem i o mužích, kteří umí paličkovat, ale je jich málo). Ráda bych také paličkovala obrázky, ale na druhou stranu bych chtěla, aby byly dost různorodé a přesto měly něco společného. Až mě nedávno napadlo, že bych mohla paličkovat obrázky míst, která mám ráda. Chvilku jsem přemýšlela, co konkrétního by na obrázcích mělo být a jak to co nejlépe vytvořit. Tak začala vznikat série, kterou jsem si pracovně nazvala KRAJinKY z Hané. Jak už název projektu napovídá, obrázky se budou týkat především Hané, přesněji její nejjižnější části. Mou zájmovou oblast přibližně vymezují města Vyškov - Prostějov - Přerov - Kroměříž.

Jako první jsem paličkovala obrázek křížku u našeho hřbitova. Říká se mu Baba, je to nejstarší památka v naší obci a pojí se k němu hned dva různé příběhy.


Podvinek jsem si pochopitelně musela navrhnout sama. Nakonec, není to nic moc těžkého. Stačí umět alespoň trošku kreslit a mít představivost. Pak přišla ta náročnější práce. Podle hrubého náčrtku to upaličkovat. Přiznám se, že jsem několikrát párala, protože ne vždy se mi podařilo odhadnout počet svislých párů nebo počet kroucení. Ale nakonec se to povedlo podle mých představ.


PS: Pro případné zájemce bude podvinek i s návinem k dispozici na Fléru.

čtvrtek 9. května 2019

Jak na kroucenou šňůrku

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát návod na kroucenou šňůrku. To je tak jednoduchá věc, že jsem si donedávna nedokázala vůbec představit, že se najdou lidé, kteří ji neumí. Pokud si vzpomínám, my se ji dokonce učili na základní škole asi ve 3. třídě v rámci pracovního vyučování, kdy jsme šili nějaký pytlíček na drobnosti.


Když jsem se však před nějakým časem chlubila kamarádce nějakým výrobkem, obdivovala právě tu kroucenou šňůrku s tím, že jí to nechce držet zkroucené. Z následujícího rozhovoru vyplynulo, že vůbec netuší, že ta šňůrka musí být "dvojitá" a dosud se vždy jen snažila nitě hodně zkroutit.

Takže na šňůrku potřebujeme čtyřnásobnou délku příze, než má mít výsledná šňůrka. Doporučuji ještě pár cm přidat, protože zkroucením se trošku smrskne. Oba konce příze svážeme uzlem - stačí obyčejné očko. Tuto dvojitou přízi zavěsíme na něco, co nám ji bude držet, mě se osvědčila klika od dveří. Uzel vezmeme mezi prsty a točíme a točíme a točíme... Dokud toho nemáme plné zuby.

Prozradím vám tajemství: Já na to kroucení používám mechanizaci, totiž obyčejný kuchyňský mixér.


Takže jeden konec zavěsím na kliku, druhý na hák od mixéru. Kdo máte doma jen ten tyčový ponorný, máte holt smůlu.

Teď už jen stačí zapnout mixér na pár vteřin a je zakrouceno. Další postup už je stejný, ať motáte ručně nebo mixérem. Volný konec zkroucených přízí rozevřeme a zavěsíme také na kliku. Přitom si druhou rukou přidržujeme střed příze.


Pak už jen vše pustíme a fyzika udělá vše za nás. Už jen stačí poupravit případné nerovnosti...


Mimochodem, tím mixérem dokážete udělat dvě naprosto stejné šňůrky současně! To se vám někdy může hodit. V ruce totiž nikdy neuděláte stejný počet otáček a na nich záleží konečný vzhled šňůrky.

čtvrtek 11. dubna 2019

Pletené šaty na Barbie

Jak někteří víte, oblečky pro panenky Barbie raději háčkuji. Ale udělala jsem výjimku a na naše loňské setkání Ženského klubu jsem pár oblečků upletla. Proti háčkování má úplet jednu velkou výhodu - je pružný. To znamená, že není potřeba tak pečlivě dodržovat střih a šatičky padnou i panenkám od jiných výrobců, které nemají úplně shodné proporce s panenkami od Mattela.


Uplést šatičky je velmi jednoduché. Navíc jsou velmi rychle hotové. Aby byly pěkné je potřeba dodržet pár pravidel, která jsem tak nějak odpozorovala.
  • jehlice volíme, co nejtenčí, aby byl úplet jemný s malými očky. Podle jehlic následně vybíráme přízi odpovídající síly. Já používám č. 2,5 (slabší se snad ani nedělají, alespoň já na ně nikdy nikde nenatrefila).
  • můžeme plést na klasických jehlicích, ale lépe je použít oboustranné ponožkové. Vyhneme se tak nevzhlednému švu. Pletení na ponožkových jehlicích není o nic složitější, než na klasických.
  • šatičky je lepší plést shora dolů (začínáme u krku), protože začátek úpletu bývá hezčí než jeho ukončení. 
  • Při dodržení síly jehlic a příze potřebujeme pro živůtek nahodit celkem 40-46 očí. rozpětí uvádím záměrně kvůli případnému vzorování, kdy každý vzor potřebuje jiný počet očí. Tento počet očí bohužel však neumožňuje přílišnou variabilitu vzoru. Já však stejně dávám přednost klasickému patentu (1:1) nebo hladkému žerzeji někdy doplněném vzorem jen vpředu uprostřed.
  • první řadu oček nahazujeme na dvě jehlice současně (jednu potom vytáhneme), poslední řadu pleteme na silnějších jehlicích, klidně i o celé číslo (tedy 3,5).

A teď tedy přidám přesný návod na tyto modré šatičky:

Začínáme výstřihem. Na dvě ponožkové jehlice současně nahodíme 52 oček. Poté jednu jehlici vytáhneme a očka rovnorměrně rozdělíme na čtyři jehlice. Urovnáme jehlice tak, aby nikde v přechodu nebyla ta první řada překroucená a spojíme ji do kruhu (spíš čtverce) tím, že konec příze 2x obtočíme okolo prvního oka na sousední jehlici. Dále upleteme patentem (1 oko hladce, 1 oko obratce) celkem 6 kruhových řad. Nyní uzavřeme po stranách po 10-ti očích. V další řadě místo uzavřených očí nahodíme 6 nových ok, na jehlicích nyní máme celkem 44 ok. Pokračujeme v kruhových řadách patentem až do úrovně pasu - tj. asi 3 cm.
V pase upleteme řadu dírek - dvě očka spleteme, jedno nahodíme. Později jimi provlékneme šňůrku na zavázání. V další řadě pleteme opět střídavě 1 hladce, 1 obratce.
Dál pokračujeme sukni podle zvoleného vzoru. V případě těchto modrých šatů střídáme 2 oka hladce a 2 obratce. V každé sedmé kruhové řadě nahodíme jedno oko po upletení dvou hladkých ok. V dalších řadách pleteme nahozené oko obratce. Tím se nám sukýnka rozšiřuje. Pokud ji chceme užší, nahazujeme po upletení více řad, pokud ji naopak chceme širší nahazujeme dříve. Celková délka sukně závisí čistě na každém z nás. Po dosažení požadované délky upleteme poslední řadu na silnějších jehlicích a všechna oka uzavřeme.
Na závěr zapravíme konce příze, provlékneme šňůrku nebo stužku dírkami v pase a šaty dozdobíme dle fantazie.

Drobnými úpravami návodu můžeme uplést další různé druhy šatiček. Přidávám pár fotografií pro inspiraci.


Fialovo-bílé šaty jsou pleteny obdobným způsobem. Začínáme patentem (1:1), po uzavření rukávů, pokračujeme hladkým žerzejem, a od pasu rovnoměrně přidáváme pro rozšíření sukýnky. Zakončíme dvěma řadami hladce (z lícu i rubu), aby se sukýnka nerolovala.


Zelené šaty se liší začátkem, kdy upleteme dva pásky pro kšandy, dál pokračujeme patent (1:1) do pasu. V pase rovnoměrně rozšíříme a střídáme 1 oko nahodit, 2 oči splést hladce (ve vybraných řadách nesplétáme, ale jen upleteme hladké oko - pro rozšíření) a několik očí obratce. Nahozené oko vždy střídáme z jedné a druhé strany hladkého oka, aby se nám tvořila vlnovka.


U žlutých šatů jsem začínala několika řadami hladce (z lícu i rubu), jen ve středu jsem zvolila copánkový vzor, lemovaný rubovým žerzejem. Po ukončení rukávků jsem pokračovala ve středovém copánku a zbytek pletla lícovým žerzejem. Sukýnka je posazená níže a pro bohatý kanýr jsem každé druhé očko rozpletla na dvě.


Velmi podobné jsou i červené šaty. Vynechala jsem rukávky. Pletené jsou lícovým žerzejem. Ve středu je asi na 6-ti okách pletený rubový žerzej, lemovaný řadami dírek po stranách, kterými jsem v závěru provlékla stužku, sloužící zároveň jako ramínka. Bohaté řasení sukýnky je způsobeno nahazováním oček v každé druhé řadě.

čtvrtek 28. února 2019

Krajková rybka

Rybička paličkovaná technikou idrijské krajky mi doma leží už přes rok. Paličkovali jsme ji na kurzu ve Vyškově, především abychom se seznámili s prvky typickými pro idrijskou krajku, která je mimochodem velmi hezká. Zpočátku se mi do ní ani nechtělo, protože jsem nevěděla, na co bych ji využila. Nerada paličkuju věci, které mi potom doma leží jen v krabici. Ale novou techniku jsem si chtěla vyzkoušet, tak jsem se k ostatním přidala. Už během paličkování mě napadlo, že by bylo hezké si k rybičce udělat ještě jednu a také pár listů rákosu a celé to použít jako aplikaci na džíny nebo džínovou sukni. Jenže koupit slušivé džíny v mé velikosti není zas tak snadné a já za celý rok sehnala jen jedny a ještě k tomu elastické. Takže rybka mi stejně v krabici leží.


Teprve nedávno nás s manželem pozval kamarád na oslavu šedesátin. Manžel si stále lámal hlavu, co mu dát za dárek - chtěl něco pro rybáře, ale na druhou stranu žádné rybářské potřeby, kterých má kamarád dost. Ze srandy jsem mu nabídla rybičku. A k mému překvapení se mu ten nápad zalíbil. Rybičku jsem tedy opatrně nalepila na podklad a vložila do rámečku. Dárek je připraven.