Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

čtvrtek 28. února 2019

Krajková rybka

Rybička paličkovaná technikou idrijské krajky mi doma leží už přes rok. Paličkovali jsme ji na kurzu ve Vyškově, především abychom se seznámili s prvky typickými pro idrijskou krajku, která je mimochodem velmi hezká. Zpočátku se mi do ní ani nechtělo, protože jsem nevěděla, na co bych ji využila. Nerada paličkuju věci, které mi potom doma leží jen v krabici. Ale novou techniku jsem si chtěla vyzkoušet, tak jsem se k ostatním přidala. Už během paličkování mě napadlo, že by bylo hezké si k rybičce udělat ještě jednu a také pár listů rákosu a celé to použít jako aplikaci na džíny nebo džínovou sukni. Jenže koupit slušivé džíny v mé velikosti není zas tak snadné a já za celý rok sehnala jen jedny a ještě k tomu elastické. Takže rybka mi stejně v krabici leží.


Teprve nedávno nás s manželem pozval kamarád na oslavu šedesátin. Manžel si stále lámal hlavu, co mu dát za dárek - chtěl něco pro rybáře, ale na druhou stranu žádné rybářské potřeby, kterých má kamarád dost. Ze srandy jsem mu nabídla rybičku. A k mému překvapení se mu ten nápad zalíbil. Rybičku jsem tedy opatrně nalepila na podklad a vložila do rámečku. Dárek je připraven.

čtvrtek 13. prosince 2018

Vánoční frivolitkování

Už dlouhou dobu obdivuji krásnou něžnost frivolitek - krajky, která se dělá technikou "uzlíků". Tato technika vzdáleně připomíná drhání - vážou se uzlíky kolem pevné nitě, která se různě tvaruje do obloučků, oček a slziček. Frivolitky lze vázat dvojím způsobem: Jednodušší jsou tzv. "na jehle". Při této technice se používá delší jehla s očkem. Na ni se nahazují jednotlivé smyčky uzlíků a následně se jimi protáhne příze. Nevýhodou této techniky je, že krajka není tak jemná, protože uzlíky není možné dostatečně utáhnout. Technicky složitější je práce s člůnkem, kdy základní nit držíte mezi prsty a jednotlivé smyčky vážete prohazováním člůnku okolo. U obou technik je možné zapracovávat dnes tolik oblíbené korálky. Názorné popisky nebo i videa najdete na netu, já rozhodně nejsem zatím kompetentní něco vysvětlovat.

Protože se nebojím výzev, pustila jsem se rovnou do člůnkové techniky. Ta první hvězdička mi dala sakramentsky zabrat. Co a jak mám dělat jsem pochopila celkem rychle, ale udržet to všechno v ruce, správně utahovat, nepřehazovat uzlíky... Chvíli mi trvalo, než jsem to, co jsem na netu odkoukala doplnila o vlastní know-how, které mi pomohlo to obstojně zvládnout. Po první hvězdičce jsem zkusila ještě další, ta už mi šla lépe. A pak jsem se pustila ještě do složitější.


Myslím, že jsem to docela zvládla, ale asi to nebude moje oblíbená činnost. Na rozdíl od pletení, háčkování nebo i paličkování, u frivolitek je potřeba neustále počítat a to vyžaduje plné soustředění. Na to nemám doma podmínky. Neříkám, že už nikdy více, ale na další si počkáte nejspíš dlouhou dobu.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Podzim 2018 v Kojetíně

Naše setkání Ženského klubu už mají docela slušnou tradici. Obvykle se scházíme dvakrát do roka - na jaře a na podzim. Některý rok si uděláme i mimořádné setkání. Už ani nevím, kolikáté to tentokrát bylo. Několik posledních setkání nás hostila restaurace "Na Hrázi" v Kojetíně. I tento podzim jsme tam zakotvili, i když v poněkud komornější sestavě. I přesto bylo na co koukat - děvčata přivezla spoustu krásných věciček. Bohužel, není tu vše, letos jsem fotila méně a některé fotky se mi nepovedly.

Renatka - Chudobka

Sylva

Moje

Janka

Maryška

Sylva

Počasí se moc nevyvedlo, bylo to znát na návštěvnosti. Zatímco jindy je plná hospoda lidí a venku na hřišti skotačí děti, dnes bylo celkem klidno. Abyste rozuměli, nejde mi o to něco prodat a utržit. Ale dělá mi dobře poslouchat lidi, jak nás všechny chválí, jak jsme šikovné a jak to máme pěkné.


A vůbec nejlepší na tom celém je ta atmosféra. Je fajn sejít se s lidmi, kteří mají podobný  koníček, vyměnit si s nimi zkušenosti a nápady, něco se přiučit, ispirovat se i jen tak si pokecat o čemkoliv. Už teď se těším na jaro!

Další dojmy děvčat najdete na jejich blozích:

čtvrtek 25. října 2018

Setkání ve Svibici

Letošní podzim si náš Ženský klub naplánoval hned dvě setkání. To první právě proběhlo. Organizace se ujala Graža, která naše setkání a výstavku spojila s výstavkou PZKO. Původně nás mělo přijet více, ale nakonec jsme s Renatkou zůstaly samy dvě. Vyrazily jsme brzy ráno vlakem. Protože jsme každá odjinud, setkaly jsme se až v Přerově a teprve odtud pokračovaly společně. Já sice původně plánovala ve vlaku dospat deficit z brzkého vstávání, ale to prostě nešlo. Měli jsme si toho tolik co povídat ... Cesta nám rychle uběhla, ani jsme se nenadály a byly jsme na místě.



V klubu PZKO už bylo vše připraveno. Vybalily jsme své příspěvky a rozložily je na volných místech. Potom jsme obdivovaly a fotily výrobky ostatních. Graža jako obvykle oslňovala háčkovanými hračkami a frivolitkami. Renatka také přivezla převážně hračky. Já měla doma pár starších Barbínek na prodej a tak jsem jim narychlo upletla oblečky a vzala je s sebou. K nim jsem přihodila zbylé hedvábné šátky.






Hned po deváté se začali trousit první návštěvníci. Jelikož byl k výstavce i malý bufet, mnozí se zdrželi. Kolem poledne se vylidnilo. Využili jsme toho klidu k obědu a po něm jsme s Renatkou vyrazily na krátkou procházku po nejbližším okolí. Přece jen jsme chtěli ze Svibice vidět i něco ví c , než klubovou základnu.





Byl to příjemně strávený den. Ani se nám nechtělo se loučit. S děvčaty z Těšína jsme si padly do oka. Já jsem povahou introvert. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak v podobném prostředí ztrácím zábrany a dokážu se otevřít a bavit se i s naprosto neznámými lidmi.

PS: Druhé podzimní setkání bude v Kojetíně. Všichni jste zváni.

čtvrtek 14. června 2018

Podprdelník

S nástupem letních veder moje sedací partie v práci trpí. Jako každá moderní kancelář jsme vybaveni pohodlnými kancelářskými židlemi z koženky. Co se týká pohodlí, tak o tom se dá mluvit většinu času v roce. Jedinou výjimkou jsou parné letní dny, kdy s oblibou nosím sukně všech délek. Některé jsou samy o sobě příliš krátké aby vsedě chránily tělo před přilepením. A všechny se čas od času trošku shrnou. Odlepovat zpocený zadek nebo stehna od koženky je fakt brutální zážitek a tak vyvstala potřeba nějakého měkkého a příjemného polštářku. S ohledem na časové možnosti a obrovské zásoby nejrůznějších materiálů jsem nakonec zvolila jako základ "špagáty z tričkoviny" které jsem postupně v kruhových řadách spojovala háčkováním. Někde už jsem podobný podprdelník viděla a vůbec to nevypadalo špatně.



čtvrtek 12. dubna 2018

Karafiáty

Už je to pár let, co mi "odešly" pokojovky. Popravdě, tenkrát jsem na tom byla poněkud špatně a zvládala jsem se stěží postarat o to nejnutnější. Bohužel pokojovky tento stav nepřežily. "No co, na jaře si obstarám nové." pomyslela jsem si, když se situace trošku spravila. Jenže do jara bylo ještě pár měsíců, začínala zrovna zima. Během té zimy jsem zjistila, že najednou téměř nemusím řešit plíseň na stěnách, nebo okna orosená tak, že z nich voda stékala na parapet, kde tvořila louže. Čistě náhodou jsem tedy objevila zdroj nadměrné vlhkosti v našem domě. A jistě tedy chápete, že jsem se k rostlým květinám už nevrátila - ba naopak jsem se zbavila i těch posledních dvou přeživších (ne, nevyhodila jsem je, ale darovala). Na okna jsem vyskládala pár váziček s umělými květy a slibovala si, že když nemůžu mít pravé, nahradím postupně ty umělé vlastnoručně háčkovanými. Částečně jsem s tím už začala, když jsem uháčkovala narcisy. A postupně tvořím další květy. Tentokrát vám ukážu karafiáty.


Co se týká výroby, jsou velmi jednoduché a rychle hotové. Ovšem je lepší je háčkovat ze silnější příze, z perlovky to byly minikarafiátky. Kromě sněhurky už jinou bavlněnou přízi doma nemám a vzhledem k zásobám ani nechci přikupovat, tak jsem dala perlovku dvojitě - úplně to stačilo.

Návod:
Obvykle sice začínám do kroužku z řetízkových ok, ale tentokrát jsem jen udělala dvojitou smyčku z příze a do ní háčkovala 20 krátkých sloupků. Poté jsem smyčky stáhla jak nejvíce to šlo, zajistila uzlíkem a pokračovala další řadou, kdy jsem do každého krátkého sloupku uháčkovala pět 2x nahozených sloupků a mezi těmi pěticemi vždy jedno řetízkové oko. Celé se to tak pěkně zkroutilo, ale bylo potřeba ještě trošku "rozčepýřit" okraj a tak jsem udělala ještě jednu řadu, kdy jsem celý okraj obháčkovala obloučky z krátkých sloupků a 3 řetízkových ok. Květ byl hotový.


Stonek mě trošku potrápil. Musela jsem ho vymyslet. Bylo jasné, že bude zpevněný drátkem - osvědčil se mi obyčejný vázací drát, který se dá koupit v každém slušném železářství, nebo tam, kde prodávají věci pro florististy. První pokusy nedopadaly nejlépe, protože příze po drátku neustále klouzala. Také se mi nedařilo přinutit drát, aby nevyklouzával z květu. Ale nakonec jsem to vyřešila. Drát přivážu na knoflík, poté provléknu středem květu, zakápnu tavnou pistolí a zajistím jiným knoflíkem. 


Háčkovat stonek začínám od květu, kdy jistící knoflík schovám pro řadu několika spojených dlouhých sloupků. Zajistím pevným okem k již uháčkovanému a pokračuji řetízkem dlouhým podle délky drátu. Poslední řetízkové oko udělám kolem drátu a vracím se zpět krátkými sloupky, přičemž zapracovávám drát. Aby mi práce z drátu nesjížděla pracuji zhruba od středu drátu a postupně to uháčkované posunuji ke kraji. Na konci spojím s již uháčkovaným kalichem pevným okem. A teď to nejdůležitější! Háčkovaný stonek je poněkud pružný a stane se, že časem ten drát vyjede někde ven. Aby k tomu nedocházelo, konec zakápnu tavnou pistolkou a hákovaný povlak tam přilepím.


čtvrtek 29. března 2018

Háčkované drobnosti

V rámci příprav na Velikonoce jsem se pustila do malých drobností. Začala jsem s tím už loni, abych měla alespoň maličké dárečky na minulé jarní setkání Ženského klubu. Většinu toho jsem potom rozdala a kupodivu se i něco málo prodalo. Když jsem pak na internetu našla obrázek věnečku zdobeného právě takovými blbinkami a vypadalo to moc pěkně. A tak jsem si jich ještě pár přidělala...

Jako první jsem se pustila do motýlků. Už jsem kdysi nějaké dělala, ale tohle byl jiný typ - dvojité.



Jako další jsem začala háčkovat kuřátka. Podobná jsem viděla na netu, ale bez návodu. Takže jsem to tak nějak vykoukala z obrázků.




Ve zbývajícím čase jsem se pustila do malých kytiček. I podobné kytičky jsou různě na netu vč. návodů, ale když jsem je zkusila, byly na můj vkus příliš velké. Po prohlédnutí několika různých typů kvítečků jsem šla opět svou vlastní cestou.



Všechny motivky jsem přišpendlila na polystyrénový věnec obtočený stužkou a mám novou pěknou dekoraci na jaro.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...