Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

čtvrtek 9. května 2019

Jak na kroucenou šňůrku

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát návod na kroucenou šňůrku. To je tak jednoduchá věc, že jsem si donedávna nedokázala vůbec představit, že se najdou lidé, kteří ji neumí. Pokud si vzpomínám, my se ji dokonce učili na základní škole asi ve 3. třídě v rámci pracovního vyučování, kdy jsme šili nějaký pytlíček na drobnosti.


Když jsem se však před nějakým časem chlubila kamarádce nějakým výrobkem, obdivovala právě tu kroucenou šňůrku s tím, že jí to nechce držet zkroucené. Z následujícího rozhovoru vyplynulo, že vůbec netuší, že ta šňůrka musí být "dvojitá" a dosud se vždy jen snažila nitě hodně zkroutit.

Takže na šňůrku potřebujeme čtyřnásobnou délku příze, než má mít výsledná šňůrka. Doporučuji ještě pár cm přidat, protože zkroucením se trošku smrskne. Oba konce příze svážeme uzlem - stačí obyčejné očko. Tuto dvojitou přízi zavěsíme na něco, co nám ji bude držet, mě se osvědčila klika od dveří. Uzel vezmeme mezi prsty a točíme a točíme a točíme... Dokud toho nemáme plné zuby.

Prozradím vám tajemství: Já na to kroucení používám mechanizaci, totiž obyčejný kuchyňský mixér.


Takže jeden konec zavěsím na kliku, druhý na hák od mixéru. Kdo máte doma jen ten tyčový ponorný, máte holt smůlu.

Teď už jen stačí zapnout mixér na pár vteřin a je zakrouceno. Další postup už je stejný, ať motáte ručně nebo mixérem. Volný konec zkroucených přízí rozevřeme a zavěsíme také na kliku. Přitom si druhou rukou přidržujeme střed příze.


Pak už jen vše pustíme a fyzika udělá vše za nás. Už jen stačí poupravit případné nerovnosti...


Mimochodem, tím mixérem dokážete udělat dvě naprosto stejné šňůrky současně! To se vám někdy může hodit. V ruce totiž nikdy neuděláte stejný počet otáček a na nich záleží konečný vzhled šňůrky.

čtvrtek 11. dubna 2019

Pletené šaty na Barbie

Jak někteří víte, oblečky pro panenky Barbie raději háčkuji. Ale udělala jsem výjimku a na naše loňské setkání Ženského klubu jsem pár oblečků upletla. Proti háčkování má úplet jednu velkou výhodu - je pružný. To znamená, že není potřeba tak pečlivě dodržovat střih a šatičky padnou i panenkám od jiných výrobců, které nemají úplně shodné proporce s panenkami od Mattela.


Uplést šatičky je velmi jednoduché. Navíc jsou velmi rychle hotové. Aby byly pěkné je potřeba dodržet pár pravidel, která jsem tak nějak odpozorovala.
  • jehlice volíme, co nejtenčí, aby byl úplet jemný s malými očky. Podle jehlic následně vybíráme přízi odpovídající síly. Já používám č. 2,5 (slabší se snad ani nedělají, alespoň já na ně nikdy nikde nenatrefila).
  • můžeme plést na klasických jehlicích, ale lépe je použít oboustranné ponožkové. Vyhneme se tak nevzhlednému švu. Pletení na ponožkových jehlicích není o nic složitější, než na klasických.
  • šatičky je lepší plést shora dolů (začínáme u krku), protože začátek úpletu bývá hezčí než jeho ukončení. 
  • Při dodržení síly jehlic a příze potřebujeme pro živůtek nahodit celkem 40-46 očí. rozpětí uvádím záměrně kvůli případnému vzorování, kdy každý vzor potřebuje jiný počet očí. Tento počet očí bohužel však neumožňuje přílišnou variabilitu vzoru. Já však stejně dávám přednost klasickému patentu (1:1) nebo hladkému žerzeji někdy doplněném vzorem jen vpředu uprostřed.
  • první řadu oček nahazujeme na dvě jehlice současně (jednu potom vytáhneme), poslední řadu pleteme na silnějších jehlicích, klidně i o celé číslo (tedy 3,5).

A teď tedy přidám přesný návod na tyto modré šatičky:

Začínáme výstřihem. Na dvě ponožkové jehlice současně nahodíme 52 oček. Poté jednu jehlici vytáhneme a očka rovnorměrně rozdělíme na čtyři jehlice. Urovnáme jehlice tak, aby nikde v přechodu nebyla ta první řada překroucená a spojíme ji do kruhu (spíš čtverce) tím, že konec příze 2x obtočíme okolo prvního oka na sousední jehlici. Dále upleteme patentem (1 oko hladce, 1 oko obratce) celkem 6 kruhových řad. Nyní uzavřeme po stranách po 10-ti očích. V další řadě místo uzavřených očí nahodíme 6 nových ok, na jehlicích nyní máme celkem 44 ok. Pokračujeme v kruhových řadách patentem až do úrovně pasu - tj. asi 3 cm.
V pase upleteme řadu dírek - dvě očka spleteme, jedno nahodíme. Později jimi provlékneme šňůrku na zavázání. V další řadě pleteme opět střídavě 1 hladce, 1 obratce.
Dál pokračujeme sukni podle zvoleného vzoru. V případě těchto modrých šatů střídáme 2 oka hladce a 2 obratce. V každé sedmé kruhové řadě nahodíme jedno oko po upletení dvou hladkých ok. V dalších řadách pleteme nahozené oko obratce. Tím se nám sukýnka rozšiřuje. Pokud ji chceme užší, nahazujeme po upletení více řad, pokud ji naopak chceme širší nahazujeme dříve. Celková délka sukně závisí čistě na každém z nás. Po dosažení požadované délky upleteme poslední řadu na silnějších jehlicích a všechna oka uzavřeme.
Na závěr zapravíme konce příze, provlékneme šňůrku nebo stužku dírkami v pase a šaty dozdobíme dle fantazie.

Drobnými úpravami návodu můžeme uplést další různé druhy šatiček. Přidávám pár fotografií pro inspiraci.


Fialovo-bílé šaty jsou pleteny obdobným způsobem. Začínáme patentem (1:1), po uzavření rukávů, pokračujeme hladkým žerzejem, a od pasu rovnoměrně přidáváme pro rozšíření sukýnky. Zakončíme dvěma řadami hladce (z lícu i rubu), aby se sukýnka nerolovala.


Zelené šaty se liší začátkem, kdy upleteme dva pásky pro kšandy, dál pokračujeme patent (1:1) do pasu. V pase rovnoměrně rozšíříme a střídáme 1 oko nahodit, 2 oči splést hladce (ve vybraných řadách nesplétáme, ale jen upleteme hladké oko - pro rozšíření) a několik očí obratce. Nahozené oko vždy střídáme z jedné a druhé strany hladkého oka, aby se nám tvořila vlnovka.


U žlutých šatů jsem začínala několika řadami hladce (z lícu i rubu), jen ve středu jsem zvolila copánkový vzor, lemovaný rubovým žerzejem. Po ukončení rukávků jsem pokračovala ve středovém copánku a zbytek pletla lícovým žerzejem. Sukýnka je posazená níže a pro bohatý kanýr jsem každé druhé očko rozpletla na dvě.


Velmi podobné jsou i červené šaty. Vynechala jsem rukávky. Pletené jsou lícovým žerzejem. Ve středu je asi na 6-ti okách pletený rubový žerzej, lemovaný řadami dírek po stranách, kterými jsem v závěru provlékla stužku, sloužící zároveň jako ramínka. Bohaté řasení sukýnky je způsobeno nahazováním oček v každé druhé řadě.

čtvrtek 28. února 2019

Krajková rybka

Rybička paličkovaná technikou idrijské krajky mi doma leží už přes rok. Paličkovali jsme ji na kurzu ve Vyškově, především abychom se seznámili s prvky typickými pro idrijskou krajku, která je mimochodem velmi hezká. Zpočátku se mi do ní ani nechtělo, protože jsem nevěděla, na co bych ji využila. Nerada paličkuju věci, které mi potom doma leží jen v krabici. Ale novou techniku jsem si chtěla vyzkoušet, tak jsem se k ostatním přidala. Už během paličkování mě napadlo, že by bylo hezké si k rybičce udělat ještě jednu a také pár listů rákosu a celé to použít jako aplikaci na džíny nebo džínovou sukni. Jenže koupit slušivé džíny v mé velikosti není zas tak snadné a já za celý rok sehnala jen jedny a ještě k tomu elastické. Takže rybka mi stejně v krabici leží.


Teprve nedávno nás s manželem pozval kamarád na oslavu šedesátin. Manžel si stále lámal hlavu, co mu dát za dárek - chtěl něco pro rybáře, ale na druhou stranu žádné rybářské potřeby, kterých má kamarád dost. Ze srandy jsem mu nabídla rybičku. A k mému překvapení se mu ten nápad zalíbil. Rybičku jsem tedy opatrně nalepila na podklad a vložila do rámečku. Dárek je připraven.

čtvrtek 13. prosince 2018

Vánoční frivolitkování

Už dlouhou dobu obdivuji krásnou něžnost frivolitek - krajky, která se dělá technikou "uzlíků". Tato technika vzdáleně připomíná drhání - vážou se uzlíky kolem pevné nitě, která se různě tvaruje do obloučků, oček a slziček. Frivolitky lze vázat dvojím způsobem: Jednodušší jsou tzv. "na jehle". Při této technice se používá delší jehla s očkem. Na ni se nahazují jednotlivé smyčky uzlíků a následně se jimi protáhne příze. Nevýhodou této techniky je, že krajka není tak jemná, protože uzlíky není možné dostatečně utáhnout. Technicky složitější je práce s člůnkem, kdy základní nit držíte mezi prsty a jednotlivé smyčky vážete prohazováním člůnku okolo. U obou technik je možné zapracovávat dnes tolik oblíbené korálky. Názorné popisky nebo i videa najdete na netu, já rozhodně nejsem zatím kompetentní něco vysvětlovat.

Protože se nebojím výzev, pustila jsem se rovnou do člůnkové techniky. Ta první hvězdička mi dala sakramentsky zabrat. Co a jak mám dělat jsem pochopila celkem rychle, ale udržet to všechno v ruce, správně utahovat, nepřehazovat uzlíky... Chvíli mi trvalo, než jsem to, co jsem na netu odkoukala doplnila o vlastní know-how, které mi pomohlo to obstojně zvládnout. Po první hvězdičce jsem zkusila ještě další, ta už mi šla lépe. A pak jsem se pustila ještě do složitější.


Myslím, že jsem to docela zvládla, ale asi to nebude moje oblíbená činnost. Na rozdíl od pletení, háčkování nebo i paličkování, u frivolitek je potřeba neustále počítat a to vyžaduje plné soustředění. Na to nemám doma podmínky. Neříkám, že už nikdy více, ale na další si počkáte nejspíš dlouhou dobu.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Podzim 2018 v Kojetíně

Naše setkání Ženského klubu už mají docela slušnou tradici. Obvykle se scházíme dvakrát do roka - na jaře a na podzim. Některý rok si uděláme i mimořádné setkání. Už ani nevím, kolikáté to tentokrát bylo. Několik posledních setkání nás hostila restaurace "Na Hrázi" v Kojetíně. I tento podzim jsme tam zakotvili, i když v poněkud komornější sestavě. I přesto bylo na co koukat - děvčata přivezla spoustu krásných věciček. Bohužel, není tu vše, letos jsem fotila méně a některé fotky se mi nepovedly.

Renatka - Chudobka

Sylva

Moje

Janka

Maryška

Sylva

Počasí se moc nevyvedlo, bylo to znát na návštěvnosti. Zatímco jindy je plná hospoda lidí a venku na hřišti skotačí děti, dnes bylo celkem klidno. Abyste rozuměli, nejde mi o to něco prodat a utržit. Ale dělá mi dobře poslouchat lidi, jak nás všechny chválí, jak jsme šikovné a jak to máme pěkné.


A vůbec nejlepší na tom celém je ta atmosféra. Je fajn sejít se s lidmi, kteří mají podobný  koníček, vyměnit si s nimi zkušenosti a nápady, něco se přiučit, ispirovat se i jen tak si pokecat o čemkoliv. Už teď se těším na jaro!

Další dojmy děvčat najdete na jejich blozích:

čtvrtek 25. října 2018

Setkání ve Svibici

Letošní podzim si náš Ženský klub naplánoval hned dvě setkání. To první právě proběhlo. Organizace se ujala Graža, která naše setkání a výstavku spojila s výstavkou PZKO. Původně nás mělo přijet více, ale nakonec jsme s Renatkou zůstaly samy dvě. Vyrazily jsme brzy ráno vlakem. Protože jsme každá odjinud, setkaly jsme se až v Přerově a teprve odtud pokračovaly společně. Já sice původně plánovala ve vlaku dospat deficit z brzkého vstávání, ale to prostě nešlo. Měli jsme si toho tolik co povídat ... Cesta nám rychle uběhla, ani jsme se nenadály a byly jsme na místě.



V klubu PZKO už bylo vše připraveno. Vybalily jsme své příspěvky a rozložily je na volných místech. Potom jsme obdivovaly a fotily výrobky ostatních. Graža jako obvykle oslňovala háčkovanými hračkami a frivolitkami. Renatka také přivezla převážně hračky. Já měla doma pár starších Barbínek na prodej a tak jsem jim narychlo upletla oblečky a vzala je s sebou. K nim jsem přihodila zbylé hedvábné šátky.






Hned po deváté se začali trousit první návštěvníci. Jelikož byl k výstavce i malý bufet, mnozí se zdrželi. Kolem poledne se vylidnilo. Využili jsme toho klidu k obědu a po něm jsme s Renatkou vyrazily na krátkou procházku po nejbližším okolí. Přece jen jsme chtěli ze Svibice vidět i něco ví c , než klubovou základnu.





Byl to příjemně strávený den. Ani se nám nechtělo se loučit. S děvčaty z Těšína jsme si padly do oka. Já jsem povahou introvert. Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak v podobném prostředí ztrácím zábrany a dokážu se otevřít a bavit se i s naprosto neznámými lidmi.

PS: Druhé podzimní setkání bude v Kojetíně. Všichni jste zváni.

čtvrtek 14. června 2018

Podprdelník

S nástupem letních veder moje sedací partie v práci trpí. Jako každá moderní kancelář jsme vybaveni pohodlnými kancelářskými židlemi z koženky. Co se týká pohodlí, tak o tom se dá mluvit většinu času v roce. Jedinou výjimkou jsou parné letní dny, kdy s oblibou nosím sukně všech délek. Některé jsou samy o sobě příliš krátké aby vsedě chránily tělo před přilepením. A všechny se čas od času trošku shrnou. Odlepovat zpocený zadek nebo stehna od koženky je fakt brutální zážitek a tak vyvstala potřeba nějakého měkkého a příjemného polštářku. S ohledem na časové možnosti a obrovské zásoby nejrůznějších materiálů jsem nakonec zvolila jako základ "špagáty z tričkoviny" které jsem postupně v kruhových řadách spojovala háčkováním. Někde už jsem podobný podprdelník viděla a vůbec to nevypadalo špatně.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...