Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

čtvrtek 19. listopadu 2020

Vánoční skřítci

Vánoce se opět blíží. I když mám ozdob poměrně dost, přesto jsem ani letos neodolala a něco málo si ještě udělala. Tentokrát mě oslovili vánoční skřítci, které jsem objevila na pinterestu. Jsou snadní a při tom udělají spoustu parády.

Potřebujete bílou přízi a háček odpovídající velikosti, dva menší dřevěné korálky a jeden větší. Uháčkujete si přiměřeně velký kruh. Já zvolila jednoduchý bez vzoru, ozdobený jen lemem z obloučků. Ale klidně si můžete i zavzorovat. Dále potřebujete "čepičku" - opět kroužek, jehož velikost si přizpůsobíte většímu korálku. Dále si uháčkujete přiměřeně dlouhý řetízek. Na jeho konce navléknete korálky a zajistíte uzlíkem. Šňůrku v půli přehnete a uprostřed uděláte další uzlík. Nyní zbývá jen vše zkompletovat: Na šňůrku navléknete velký kruh, velký korálek a "čepičku". Zajišťovat není potřeba, ale pokud chcete, tak klidně použijte tavnou pistoli.

A teď už jen počkat, až nám Ježíšek donese stromeček...



čtvrtek 22. října 2020

Háčkované chryzantémy

Po dlouhé době se zase hlásím s nějakým tím háčkováním. Není to tím, že bych zahálela, nebo se věnovala něčemu jinému. Po pravdě jsem přes půl roku čekala na brýle. Když jsem si povšimla, že se mi špatně háčkuje, zrovna začal jarní nouzový stav. Bylo zbytečné se k doktorovi objednávat. A když konečně skončil, dostala jsem termín až za další tři měsíce. Takže jsem toho skutečně moc nenaháčkovala, ani neupaličkovala a čerpala převážně ze starších prací, s nimiž jsem se zatím nestihla pochlubit.

Tak dnes mám pro vás další z mých květinových dekorací - chryzantémy. Jsou jen tři, koupila jsem si totiž kdysi jen tři umělé, z nichž jsem odstranila květy a místo nich dala své vlastnoručně vyrobené. Jsou trošku drobnější, ale jsou krásné. Jako materiál jsem použila melírovanou přízi, takže hrají všemi odstíny žluté, což jim dodává přirozenější vzhled.




čtvrtek 24. září 2020

Scrapbook

Scrapbooking- což by se dalo volně přeložit jako kniha výstřižků - je dnes poměrně rozšířenou zábavou. Jeho rozmach započal v 80. letech 20. století v USA. Ale jeho historie je podstatně starší. Už v 15. století si lidé zvykli vkládat do knih různé drobnosti, které si chtěli uschovat. Postupem času se z tohoto zvyku stal koníček - začaly vznikat první památníčky do nichž si přátelé vzájemně malovali, psali, vkládali různé obrázky, stužky, pramínky vlasů... Později k nim přibyly i fotografie. A to už se pomalu dostáváme k moderním scrapbookům.

I u nás existuje už dávno. Snad každý z nás měl v mládí sešit s novinovými výstřižky, fotografiemi a písničkami oblíbených zpěváků, či jiných idolů... A trempové odedávna na své vandry vozili tzv. "cancák" - sešitek, do nějž si lepili jízdenky z vlaků, vstupenky z památek a akcí, kreslili si mapky vandrů, zapisovali zážitky, přáníčka od ostatních... Já tedy měla obojí!

A i když jsem poprvé o scrapbookingu slyšela až někdy kolem roku 1993 a vůbec nechápala o co vlastně jde, tak jsem už o dva roky dříve začala jeden takový tvořit. Teprve před časem jsem na internetu natrefila na nějaký článek o scrapbookingu a vzpomněla si na ty své začátky: Na sešit s oblíbenými zpěváky i cancák, které jsou už dávno někde ztracené. Ale i na Jituščino první fotoalbum, které stále mám i když už jsem jím dlouho nelistovala.

V té době nic k tvorbě scrapbooků nebylo a člověk byl odkázán na vlastní fantazii i tvořivost. Já vzala zavděk vším, co se mi naskytlo a tak vznikla pestrá koláž fotografií smíchaná s různými výstřižky z pohlednic či časopisů. Chcete nahlédnout?





V pozdější době už podobná alba nebyla k dostání. Ale naštěstí jsem alespoň natrefila na náhradní listy. Mají trošku jiný odstín šedé, ale i tak jsem za ně tenkrát byla ráda. Byly větší, než jsem potřebovala, takže jsem ještě každý list musela obstřihnout a udělat nové dírky... A pak už nebylo vůbec nic a další Jituščiny fotografie jsou jen zastrkané v "kapsičkových" albech.


čtvrtek 27. srpna 2020

Malované kamínky

Mám nového koníčka! Možná se z něj stane i další vášeň, zatím mě rozhodně baví. I když v tom nejsem moc dobrá, od malička jsem ráda kreslila a malovala. Dokonce jsem několik let chodila i do výtvarného kroužku v naději, že se naučím malovat o něco lépe. Tak teď vím, jak se to má dělat, ale pořád to neumím. To mi ovšem nijak nebrání, občas něco nakreslit nebo namalovat. Už si záměrně vybírám jednoduché až dětské motivy, na kterých skutečně není co zkazit. Během dovolené jsem se dozvěděla o FB aktivitě "kamínky" - jedná se o skupinu lidí, bavících se malováním kamínků, které pak někde nechají a doufají, že je někdo najde a bude z nich mít radost. Oni pak mají radost z té cizí radosti - tedy když dotyčný napíše do skupinky, že kamínek našel a co s ním udělal: může si ho nechat, nebo poslat dál na cestu... Občas se ve skupince objeví krásné příběhy... Jako třebas, když novomanželé před radnicí našli kamínek se srdíčkem a nechali si jej na památku.


Ten nápad se mi zalíbil a tak jsem začala také malovat kamínky a trousit je po světě. Vzhledem k tomu, že se také na skupince objevují příspěvky popisující, jak někdo zahlédl kazisvěty, kteří kamínky záměrně ničí (hází do odpadků nebo do řeky apod.), rozhodla jsem se ty své nechávat v místech, kde je větší pravděpodobnost, že je najdou malé děti - tedy převážně na hřištích. U některých jsem měla i to štěstí, že jsem děti viděla kamínek najít a jejich radost mě fakt potěšila. Má to i stinnou stránku, na FB se zatím žádný z mých kamínků neobjevil. Ale věřím, že svůj účel splnily: Někoho potěšily!


Maluju dál kamínky a určitě je tu někdy zase uvidíte. A až nějaký najdete, tak alespoň víte, co s ním. Můžete si ho nechat, nebo ho přemístit. V obou případech to napište na do skupinky na FB, potěšíte tím autora.



čtvrtek 9. července 2020

Lázeňská promenáda ve Skalce

Jako další obrázek do série KRAJinKY z Hané jsem si vybrala Lázně ve Skalce. Mám to tam ráda. Do Skalky jezdíváme skoro každý rok jen tak na výlet. Nebereme žádné procedury, i když ta možnost tu pochopitelně je. Jen se projdeme kolem pramenů, vodu z každého ochutnáme, zahrajeme si minigolf a pak si dáme v restauraci zmrzlinový pohár nebo kousek medovníku (někdy obojí).


I když lázně nejsou nijak věhlasné, přesto je tam krásně. Nejen promenáda, ale celá vesnice je čistá a upravená. Jestli to tam neznáte, tak až budete v Prostějově, zajeďte si těch pár km, stojí to za to!

Podvinek tentokrát není. Ale časem určitě bude. S výsledkem nejsem moc spokojená - ta křivá dlažba se mi nelíbí. Rozodla jsem se, že to někdy předělám. Jenže párat zrovna tento vzor je tak náročné, že bude jednodušší celý obrázek upaličkovat znovu. Ale potřebuji nějaký odstup. Zatím jsem ho zarámovala tak jak je a pověsila na stěnu.



A takto to tam vypadá v reálu.







čtvrtek 11. června 2020

Srdíčka pro zdravotníky

I já se připojila k výzvě Litvínovských krajkářek - Herdulek a pustila se do paličkování srdíček pro zdravotníky, která mají sloužit jako výraz díků za jejich práci v této době. Kdybych mohla udělat něco jiného, udělám to. Ale šít neumím, takže roušky šly mimo mě. Ušila jsem sice tři pro nás, abychom aspoň něco měli, ale parádu moc neudělají. S vděčností jsem další tři hezčí koupila od děvčat z naší vsi, které šít na rozdíl ode mě umí. Ale paličkovat umím docela obstojně a srdíčka dělávám ráda. Jen pro ně nemám využití. Za tu dobu co se paličkování věnuji se mi nastřádala pěkná hromádka podvinků, které jsem si chtěla vyzkoušet. A teď je tedy příležitost je vytáhnout na světlo a pustit se do nich.

Srdíčka podle návrhů Lenky Malátové. Publikovala je v knihách Paličkování a Paličkování s láskou (obě jsem si kdysi koupila). Jsou to jednoduché záležitosti, které zvládne i začátečník. Stačí umět základ - tedy plátno a polohod. A navíc: Paličkování má tu výhodu, že podle jedné předlohy můžete vytvořit desítky různých srdíček a to i v případě, že budou všechna bílá. Záměrně jsem volila různé podklady, aby to tu bylo pestřejší...










I toto srdíčko je podle návrhu Lenky Malátové, vytvořila je speciálně pro tuto příležitost a dala volně k dispozici.


Další podvinky jsem získala z internetu. Pochází z ciziny - těch pár slov na nich je psáno mě nesrozumitelným jazykem, snad by to mohl být jeden z holandských jazyků... 



A poslední dvě srdíčka jsou také z internetu. Podvinky k nim nebyly, jen fotky hotových srdíček. Mě se moc líbily. A protože jsem holka šikovná, stáhla jsem si obrázek, v prográmku změnila barvy na černo-bílou a následně z něj udělala negativ. A tím vlastně vznikl podvinek s černými čárami na  světle-šedém podkladě. Ten už se dal snadno vytisknout i na mé tiskárně a podle něj můžu paličkovat.



Neodolala jsem, abych si ještě nakonec nevyfotila všechnu tu krásu pohromadě... Doufám, že obdarovaným udělají radost.


Dle informace vyzyvatelek se do této akce zapojilo 390 krajkářek z celé ČR, které společně vyrobily 4900 srdíček. V průměru to vychází na 12,5 srdíčka na jednu - to znamená, že já se svými třinácti kousky jsem čistý průměr.

čtvrtek 14. května 2020

Háčkované kopretiny

Pokračuji v háčkování květinové výzdoby svých oken. Když už nemůžu mít živé rostlinky, kvůli vlhkosti a s tím související tvorbou plísně, tak chci háčkované. Umělé se mi nelíbí. Po karafiátech, které jsou na výrobu jednoduché, jsem se pustila do další rychlovky: Kopretiny. Jsou stejně jednoduché a vypadají efektně.


Vlastně jen uháčkujeme kroužek z pěti řetízkových ok. V další řadě háčkujeme jednotlivé okvětní plátky z 10 řetízkových ok, vrátíme se zpět ke středu tím, že do každého z nich uháčkujeme jeden dlouhý sloupek a nakonec ten proužek připojíme krátkým sloupkem ke středovému kroužku. To opakujeme několikrát, podle toho, jak chceme mít kopretinu bohatou. Jak vidíte, já těch okvětních udělala fakt hodně. Pro střed jsem použila žlutý knoflík, který jsem připevnila k tenkému ocelovému drátu. Za něj jsem navlékla uháčkovaný květ a přilepila tavnou pistolí. Drátek jsem obháčkovala krátkými sloupky, podobně jako při výrobě karafiátů.

Zvažovala jsem, zda květinky trošku natužit, ale nakonec jsem je nechala tak, líbí se mi, jak jsou střapaté. Původně jsem jich měla více, ale postupem času mi ubývaly - rozdávala jsem je totiž kamarádkám. Ale udělám si další, protože se mi moc líbí.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...