Vánoční frivolitkování

Už dlouhou dobu obdivuji krásnou něžnost frivolitek - krajky, která se dělá technikou "uzlíků". Tato technika vzdáleně připomíná drhání - vážou se uzlíky kolem pevné nitě, která se různě tvaruje do obloučků, oček a slziček. Frivolitky lze vázat dvojím způsobem: Jednodušší jsou tzv. "na jehle". Při této technice se používá delší jehla s očkem. Na ni se nahazují jednotlivé smyčky uzlíků a následně se jimi protáhne příze. Nevýhodou této techniky je, že krajka není tak jemná, protože uzlíky není možné dostatečně utáhnout. Technicky složitější je práce s člůnkem, kdy základní nit držíte mezi prsty a jednotlivé smyčky vážete prohazováním člůnku okolo. U obou technik je možné zapracovávat dnes tolik oblíbené korálky. Názorné popisky nebo i videa najdete na netu, já rozhodně nejsem zatím kompetentní něco vysvětlovat.

Protože se nebojím výzev, pustila jsem se rovnou do člůnkové techniky. Ta první hvězdička mi dala sakramentsky zabrat. Co a jak mám dělat jsem pochopila celkem rychle, ale udržet to všechno v ruce, správně utahovat, nepřehazovat uzlíky... Chvíli mi trvalo, než jsem to, co jsem na netu odkoukala doplnila o vlastní know-how, které mi pomohlo to obstojně zvládnout. Po první hvězdičce jsem zkusila ještě další, ta už mi šla lépe. A pak jsem se pustila ještě do složitější.

Myslím, že jsem to docela zvládla, ale asi to nebude moje oblíbená činnost. Na rozdíl od pletení, háčkování nebo i paličkování, u frivolitek je potřeba neustále počítat a to vyžaduje plné soustředění. Na to nemám doma podmínky. Neříkám, že už nikdy více, ale na další si počkáte nejspíš dlouhou dobu.