Pletení pro Jitušku

Před časem jsem se probírala starými fotografiemi své dcery. Byla na nich ještě malá. V té době jsem jí upletla spoustu krásných hadříků a i když jsem to neplánovala, některé se mi podařilo zachytit i na fotografiích. A tak si říkám, proč je nedat i na blog, vždyť jsou to také moje díla i když to bylo dávno. A nemyslete si, rozhodně nejsou všechny!

Omluvte, prosím, kvalitu fotografií - bohužel odpovídá technologii vzniku i jejich stáří.

 

Jeden z nejstarších výtvorů. V čase "očekávání" během roku 1991 jsem napletla několik miminkovských svetříků, čepiček, bačkůrek a ponožek... Ale zvěčněny fotoaparátem mám jen tyto bílé kalhotky pletené celé lícovým žerzejem. Na hrudníku jsou zelené proužky, spodek nohaviček je lemovaný růžovými proužky.  K těmto kalhotkám patřily ještě pruhované ponožky, které jsem bohužel upletla větší, takže se oblékaly jindy. Oblékla jsem tedy bačkůrky, které patřily k jiné soupravičce, také poněkud nepovedené. V té době jsem toho upletla víc, ale nezvěčnila fotoaparátem.

 

Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem vůbec dávat tuhle fotku. Je to nejpovedenější obrázek mého dalšího výtvoru - červených šatiček s bílým sedlem. Jsem sice přesvědčená, že jsem měla i fotografii kde byly vidět celé, ale nemůžu ji najít. Šatičky jsou pletené na kruhových jehlicích. Červenou přízí je "hráškový" vzor, bílé sedlo je pružný vzor. Kolem krku byly hodně široké, stažené šňůrkou s bambulkami, aby se vytvořil krejzlík.

Jaké štěstí, že se Jituška při focení otočila jinam. Jinak byste tuhle čepičku neviděli. Je pletená vzorem "husí kůže". Ano, to byla ta soupravička s bačkůrkami z první fotografie. Nějak jsem neodhadla, jak má takové miminko velkou hlavu. Sekla jsem se jen asi o rok a půl. Původně k tomu měl být ještě svetřík, ale naštěstí na něj už nezbyl čas, kdoví jakou by měl velikost.

 

Někdy kolem roku 1994 byly v módě svetříky s vyplétanými obrázky. Jituška jich měla několik: S pejskem, s kohoutem, s muchomůrkami... A také tento jednodušší, pruhovaný s beruškami.

Ani nevím, proč jsem pletla tento růžový šátek. Nejspíš proto, že podzimní čepice byly docela drahé a já měla doma spoustu nejrůznějších zbytků přízí. A vůbec, Jitušce slušel víc než nějaká čepice. Alespoň bylo poznat, že je holčička.

V roce 1995 jsem v nějakém časopise natrefila na pletené šatičky a moc se mi líbily. Tak jsem se do nich pustila. Sukýnka byla široká - skoro kolová. Jako všechny holčičky i Jituška byla nadšená z toho, jak se točí.

 

V roce 1996  jsem (mimo jiné) upletla bílý svetřík.

Asi jediný svetřík, který se uchoval dodnes. Ležel dlouho zapomenutý ve skříni. Když jsem ho znovu objevila, už byl na světě Adámek, a tak teď trpělivě čeká až do něj doroste. Ovšem nic nebránilo tomu, pořídit fotografii pro tento článek.

Asi posledním pleteným výtvorem pro Jitušku byl narychlo dělaný růžový kostýmek "na svatbu". Bylo jí 10 let a už se začala zajímat o módu apod. Moje svetříky už se jí nelíbily.