Papírová dýně

Už několik let se u nás v obci drží tradice obdobná svátku Halloween, známému především z amerických filmů. Téměř celá ves se rozzáří nejrůznějšími lampičkami vyřezanými z dýní. Loni jich bylo tolik, že se tomu nechtělo věřit. Letos, díky deštivému počasí, se dýní moc neurodilo.

Adámek bude zklamaný, že nemůže dlabat bubáka z dýně a bude nejspíš ještě víc, až se začnou před domy objevovat. Co s tím? A tak mě napadlo, vyrobit napodobeninu. Trošku jsem zabrouzdala na netu a našla několik tipů: Polepit zavařovací sklenice nebo si vyrobit jednoduchý lampion. Ale stále to nebylo ono. Do dýně to všechno má daleko.

Volánkové šály

Minulý rok jsem měla možnost na podzimním setkání v Repechách obdivovat nádherné a měkoučké volánkové šály. A nejen obdivovat! Po krátké ukázce bylo jasné, že pro šikovnou ženskou, která to s jehlicemi trošku umí, nebude problém si takovou nádheru vyrobit také.

Veselý svetřík ze zbytků

Když skončilo léto - letos někdy v půli srpna, probrala jsem Adámkovo oblečení, abych vyřadila to, z čeho už vyrostl. Při té příležitosti jsem zjistila, že na letošní podzim a zimu nemá žádný svetr. Ty, co nosil mu jsou už všechny malé a těch pár, co tu mám po Jitce, nebo od známých, jsou zatím moc velké.

"Konečně tedy můžu zase sáhnout po jehlicích..." zajásala jsem, prolistovala prastaré časopisy, našla asi tři svetříky, které se mi zdály jednoduché na pletení a dost zajímavé pro druháka. Já jsem byla pro kostičkovaný, alespoň bych mohla zužitkovat některé zbytky přízí. Jenže bude se líbit? Není nic snažšího, než se zeptat. A tak jsem obrázky vybraných svetříků ukázala Adámkovi:

"Tenhle!" zabodl prst do obrázku. "Vypadá jako Minecraft."

Vlněné ponožky

Před nějakým časem se mi naskytla "výhodná nabídka". Sestřenici zemřela babička a zůstala po ní hromada přízí. A protože se v rodině ví, že já pořád něco šmodrchám, tak mi je nabídla s tím, že za ně chce uplést ponožky. I když jsem nikdy ponožky nepletla, kývla jsem. To přece nemůže být nic složitého! Krom toho už mám doma pěkných pár let jehlice s tím, že jednou ty ponožky musím vyzkoušet!

Stavíme draka

Září je měsíc, kdy nebe brázdí draci. V dnešní době však už málokdo se s drakem dělá doma. V obchodech je obrovský výběr a za pár korun. Jenže já nostalgicky vzpomínám na nádherné odpoledne strávené s tátou, když jsme vlastnoručně vyráběli draka. Tedy spíš tatínek vyráběl a já ho nábožně sledovala, občas něco podala nebo přidržela. Chtěla jsem Adámkovi podobnou zábavu taky dopřát, stejně jako před léty Jitušce.

Dečka s filaovými květy

Kdysi jsem se pokoušela i o vyšívání. Myslím, že mi to docela šlo a při troše tréninku bych v tom mohla být i dobrá. Vždyť mé první pokusy nedopadly vůbec špatně. Jenže je to příliš náročné na pozornost. Krom toho u ručních prací ráda sleduju jedním očkem televizi, ale u vyšívání mě bohužel ruší. Jinak televize nějak udržuje mou pozornost a nejsem tak rychle unavená. Možná pracuju pomaleji, než kdybych se plně věnovala tvoření, ale stejně bych víc asi neudělala, protože bych po půl hodině odpadla.

Miminkovské svetříky

Když jsem čekala Adámka, tak jsem se pochopitelně také na jeho příchod připravovala. Jak jinak, než pletením svetříků. Jejich fotky už jsem sem chtěla vložit dávno, ale uložila jsem si je tak šikovně, že jsem je dlouhou dobu nemohla vůbec najít. Až jsem hledala nějaké jiné, najednou na mě vykoukly z hlubin mého noťásku a tak se konečně s mimi mohu pochlubit. Bohužel kvalita odpovídá stáří fotografií, jsou všechny z let 2007-08