Návody

D Ů L E Ž I T É - Č T Ě T E !

Prohlašuji, že veškeré návody a předlohy publikované na tomto blogu jsem vymyslela a vytvořila sama. Tímto dávám svolení k jejich dalšímu šíření na internetu při dodržení obou následujících podmínek současně:
1. Návod, či předlohu může na svůj web zkopírovat každý, kdo podle něj vytvoří vlastní výrobek a jeho obrázek publikuje spolu s návodem/předlohou.
2. Každý zkopírovaný návod či předloha bude opatřena viditelným popiskem s uvedením zdroje a funkčním proklikem na tento blog.

Výše uvedené se nevztahuje na rubriku Vzory, neboť na tyto vzory se vzhledem k jejich stáří a anonymitě nevztahují žádná autorská práva.

Návody a předlohy na ostatní výrobky zájemcům zašlu e-mailem. Žádosti si pište do komentářů ke konkrétním příspěvkům. Děkuji.

středa 23. dubna 2014

Čaroděj

Přelom dubna a května je časem, kdy se na mnoha místech a v různých podobách odehrává tzv. "pálení čarodějnic". U nás je to akce zejména pro děti s několika soutěžemi a úkoly. A k tomu také patří pořádný kostým. Jitka sice kostým měla a zřejmě stále ještě je někde na půdě, jenže jí bylo 10 let, když jsem ho tvořila. Adámkovi bude ještě nějakou dobu dost velký. A i kdyby mu padl, ten Jitčin je ze starého svetru, v těch ohlašovaných "letních" vedrech zcela nevhodný. Nezbylo, než vyrobit nový v menší velikosti. Kdo četl můj článek o karnevalových kostýmech, tak si možná vzpomene: Nejsem švadlenka, veškeré moje krejčovské umění začíná i končí u přišití knoflíku. Ale na kostýmy jsem docela slušně vyzrála.

Základem všech mých kostýmů je obyčejné jednobarevné bavlněné tričko od Vietnamců, dnes za 35,- Kč, které dle fantazie dozdobím. Na čarodějnice se nejlépe hodí nějaké tmavé - černé nebo tmavomodré, dovedu si představit i fialové. A protože to má být jako plášť koupila jsem dospěláckou velikost M. Původní záměr byl, koupit barvu na textil a namalovat na tričko různé ornamenty. Jenže u nás v papírnictví tyto barvy nemají. Jet kvůli jedné lahvičce barvy do Vyškova se mi nechtělo. Co teď? V regálu, hned vedle nejrůznějších barviček mi padl zrak na různobarevné lepicí pásky. Žlutá bude fajn!

Doma jsem tričko rozložila na stůl a pohledala staré archy papírů od lepicích štítků, které jsem si v práci schovávala právě kvůli podobným příležitostem. Na ty archy jsem nalepila pruhy lepicí pásky a z druhé strany nakreslila hvězdy, kolečka a půlměsíce. Já použila šablony, tím pádem mohl kreslit i Adámek. Jak už tušíte, tvary jsem vystříhala a Adámek si je na tričko sám lepil, podle vlastního uvážení.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/29-maly-carodej.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/29-maly-carodej.html

Kostým je na světě, stál pár šupů a ještě se Adámek zabavil jeho výrobou. Krom toho, je na své dílo náramně pyšný! Klobouk je sice kupovaný, ale na přání Adámka také dozdobený.



Zdroj: http://kerria.pise.cz/29-maly-carodej.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/29-maly-carodej.html

pátek 18. dubna 2014

Veselé Velikonoce!

Všem svým přátelům, čtenářům i náhodným kolemjdoucím přeji krásné prožití letošních svátků jara.


úterý 8. dubna 2014

Repešské inspirace

O víkendu proběhlo už druhé setkání členek Ženského klubu. Na podzim, když jsme se rozcházely do svých domovů, jsme si říkali, že si to brzy zopáknem, třebas na jaře. Jaro už nějaký ten den máme, Velikonoce se blíží, nastal tedy čas na další setkání. Plánovaly jsme to dlouho, penzion byl zamluvený snad od Vánoc, já se těšila jak malé dítě, že zase uvidím všechna ta bezvadná děvčata a že načerpám spoustu nové inspirace...

V sobotu dopoledne jsme se pomalu začaly sjíždět. Paní Lada nám vyhradila stůl a další stolky pro výstavu našich výtvorů, které jsme netrpělivě vybalovaly a stejně netrpělivě čekaly, co přivezly ostatní. Naštěstí dopoledne bylo cyklistů a turistů poměrně málo, tak jsme měly čas se vší tou nádherou pokochat. Opět během celého dne probíhaly rychlokurzy různých technik. Zájem byl o falešný pachtwork, nově i o řezaný pachtwork, jak zdobit kraslice slámou a znovu jsme se pokoušely proniknout do tajů frivolitek - zdá se, že začínám tušit, jak na to. Krom toho jsme se seznámily s u nás poměrně neznámou technikou temari a  také s výrobou 3D origami.





To už se postupně začali trousit první návštěvníci výstavky. Přicházeli, obdivovali, občas někdo něco koupil... Ale moc toho nebylo, asi největší "tržby" jsme si s děvčaty udělaly navzájem sami.

Tentokrát jsme se ani nešly projít po okolí, jen jsme na chvíli vylezly ven, abychom pořídily společné foto na památku.


Fotku dávám také veřejně na FB, kdo má zájem, může se označit, budu vám vděčná. Do podzimku (další plánované setkání) je daleko a moje paměť dost často selhává, co se týče přiřazování jmen k tvářím.

Ještě pár obrázků našich výtvorů, které byly na výstavce k vidění:











Další dojmy a fotografie najdete přímo na blogu Ženského klubu.