Už dlouhou dobu obdivuji krásnou něžnost frivolitek - krajky, která se dělá technikou "uzlíků". Tato technika vzdáleně připomíná drhání - vážou se uzlíky kolem pevné nitě, která se různě tvaruje do obloučků, oček a slziček. Frivolitky lze vázat dvojím způsobem: Jednodušší jsou tzv. "na jehle". Při této technice se používá delší jehla s očkem. Na ni se nahazují jednotlivé smyčky uzlíků a následně se jimi protáhne příze. Nevýhodou této techniky je, že krajka není tak jemná, protože uzlíky není možné dostatečně utáhnout. Technicky složitější je práce s člůnkem, kdy základní nit držíte mezi prsty a jednotlivé smyčky vážete prohazováním člůnku okolo. U obou technik je možné zapracovávat dnes tolik oblíbené korálky. Názorné popisky nebo i videa najdete na netu, já rozhodně nejsem zatím kompetentní něco vysvětlovat.
Protože se nebojím výzev, pustila jsem se rovnou do člůnkové techniky. Ta první hvězdička mi dala sakramentsky zabrat. Co a jak mám dělat jsem pochopila celkem rychle, ale udržet to všechno v ruce, správně utahovat, nepřehazovat uzlíky... Chvíli mi trvalo, než jsem to, co jsem na netu odkoukala doplnila o vlastní know-how, které mi pomohlo to obstojně zvládnout. Po první hvězdičce jsem zkusila ještě další, ta už mi šla lépe. A pak jsem se pustila ještě do složitější.
Myslím, že jsem to docela zvládla, ale asi to nebude moje oblíbená činnost. Na rozdíl od pletení, háčkování nebo i paličkování, u frivolitek je potřeba neustále počítat a to vyžaduje plné soustředění. Na to nemám doma podmínky. Neříkám, že už nikdy více, ale na další si počkáte nejspíš dlouhou dobu.
Protože se nebojím výzev, pustila jsem se rovnou do člůnkové techniky. Ta první hvězdička mi dala sakramentsky zabrat. Co a jak mám dělat jsem pochopila celkem rychle, ale udržet to všechno v ruce, správně utahovat, nepřehazovat uzlíky... Chvíli mi trvalo, než jsem to, co jsem na netu odkoukala doplnila o vlastní know-how, které mi pomohlo to obstojně zvládnout. Po první hvězdičce jsem zkusila ještě další, ta už mi šla lépe. A pak jsem se pustila ještě do složitější.
Myslím, že jsem to docela zvládla, ale asi to nebude moje oblíbená činnost. Na rozdíl od pletení, háčkování nebo i paličkování, u frivolitek je potřeba neustále počítat a to vyžaduje plné soustředění. Na to nemám doma podmínky. Neříkám, že už nikdy více, ale na další si počkáte nejspíš dlouhou dobu.