Scrapbook

Scrapbooking- což by se dalo volně přeložit jako kniha výstřižků - je dnes poměrně rozšířenou zábavou. Jeho rozmach započal v 80. letech 20. století v USA. Ale jeho historie je podstatně starší. Už v 15. století si lidé zvykli vkládat do knih různé drobnosti, které si chtěli uschovat. Postupem času se z tohoto zvyku stal koníček - začaly vznikat první památníčky do nichž si přátelé vzájemně malovali, psali, vkládali různé obrázky, stužky, pramínky vlasů... Později k nim přibyly i fotografie. A to už se pomalu dostáváme k moderním scrapbookům.

Kraslice á la Haná

Od doby, kdy jsem přišla sem na Hanou, chci si vyzkoušet hanácké kraslice - to jsou ty zdobené slámou. Zatím na to nedošlo. A poté, co jsem naživo na loňském setkání Ženského klubu viděla, jaká je to ve skutečnosti piplačka, byl tento záměr odsunut na neurčito.

Papírová dýně

Už několik let se u nás v obci drží tradice obdobná svátku Halloween, známému především z amerických filmů. Téměř celá ves se rozzáří nejrůznějšími lampičkami vyřezanými z dýní. Loni jich bylo tolik, že se tomu nechtělo věřit. Letos, díky deštivému počasí, se dýní moc neurodilo.

Adámek bude zklamaný, že nemůže dlabat bubáka z dýně a bude nejspíš ještě víc, až se začnou před domy objevovat. Co s tím? A tak mě napadlo, vyrobit napodobeninu. Trošku jsem zabrouzdala na netu a našla několik tipů: Polepit zavařovací sklenice nebo si vyrobit jednoduchý lampion. Ale stále to nebylo ono. Do dýně to všechno má daleko.

Stavíme draka

Září je měsíc, kdy nebe brázdí draci. V dnešní době však už málokdo se s drakem dělá doma. V obchodech je obrovský výběr a za pár korun. Jenže já nostalgicky vzpomínám na nádherné odpoledne strávené s tátou, když jsme vlastnoručně vyráběli draka. Tedy spíš tatínek vyráběl a já ho nábožně sledovala, občas něco podala nebo přidržela. Chtěla jsem Adámkovi podobnou zábavu taky dopřát, stejně jako před léty Jitušce.

Dárek

Jak jsem už psala, v sobotu jsme byli pozvaní na oslavu tetiných šedesátin. A na oslavu se přece nesluší přijít bez dárku. Přání oslavenkyně jsem zjistila prostým dotazem a při nejbližší cestě do Prostějova jsme to vzali cestou přes elektro.

Doma jsem krabici schovala do skříně a balení nechala až na později. Však papírů mám hromadu. Vytáhla jsem ji až v sobotu dopoledne a zjistila, že papírů mám sice velkou rulu, ale z každýho je půlka ustřižená a ta zbývající na zabalení krabice nestačí. Co teď? Začala jsem hledat obyčejný bílý baličák. Někde by ho měla být taky pořádná rula. Tak to bude bílý, no a co! Jenže baličák už pamatoval řadu let, což znamená, že bílý rozhodně nebyl, dokonce nebyl ani jednobarevný, ale jaksi podivně mramorovaný. A jsem namydlená! Prohledávám skříňky, jestli někde nenajdu něco, co by se hodilo: Plakát, kus tapety, cokoliv... Nakonec jsem našla zbytky krepáku. Naštěstí se ta škatule do toho největšího kusu vešla! Jenže dárek v krepáku vypadal pořád tak divně. Krepáků bylo hodně a různých barviček... A tak mě napadlo zkrášlit balíček květinami. Inspirovala jsem se částečně v knížce, kterou jsem dostala za účast v jakési soutěži, částečně u Janinky na blogu, přidala trochu vlastní kreativity a takhle to dopadlo:

Zdroj: http://kerria.pise.cz/35-darek.html
Na oslavě vzbudil dárek pozornost. Ale příště už si dám pozor, abych měla skutečný balicí papír, protože s tím krepákem se musí hrozně opatrně, aby se neprotrhl.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/35-darek.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/35-darek.html