Podzimní setkání v Kojetíně

Letos jsem jarní setkání Ženského klubu prošvihla ze zdravotních důvodů. O to více jsem se těšila na to podzimní, které obvykle už dýchá vánoční atmosférou. Opět nás hostila restaurace Na Hrázi v Kojetíně, kde jsme si rezervovali "skleník" - tedy prosklenou vstupní část. Je akorát tak velká, abychom se tam pohodlně vešly a navíc jí každý host při příchodu musí projít, což zaručuje naší výstavce určitou návštěvnost.

Podzim 2018 v Kojetíně

Naše setkání Ženského klubu už mají docela slušnou tradici. Obvykle se scházíme dvakrát do roka - na jaře a na podzim. Některý rok si uděláme i mimořádné setkání. Už ani nevím, kolikáté to tentokrát bylo. Několik posledních setkání nás hostila restaurace "Na Hrázi" v Kojetíně. I tento podzim jsme tam zakotvili, i když v poněkud komornější sestavě. I přesto bylo na co koukat - děvčata přivezla spoustu krásných věciček. Bohužel, není tu vše, letos jsem fotila méně a některé fotky se mi nepovedly.

Setkání ve Svibici

Letošní podzim si náš Ženský klub naplánoval hned dvě setkání. To první právě proběhlo. Organizace se ujala Graža, která naše setkání a výstavku spojila s výstavkou PZKO. Původně nás mělo přijet více, ale nakonec jsme s Renatkou zůstaly samy dvě. Vyrazily jsme brzy ráno vlakem. Protože jsme každá odjinud, setkaly jsme se až v Přerově a teprve odtud pokračovaly společně. Já sice původně plánovala ve vlaku dospat deficit z brzkého vstávání, ale to prostě nešlo. Měli jsme si toho tolik co povídat ... Cesta nám rychle uběhla, ani jsme se nenadály a byly jsme na místě.

Jarní setkání Ženského klubu

Naše pravidelná jarní a podzimní setkání členek Ženského klubu už se dávno stala tradicí. Jen místo se mění. Letos se organizace ujala Květka a je pochopitelné, že místo zvolila tak, aby to měla jednoduché. Květka žije v Kojetíně, takže zbývalo už jen vybrat přesné místo. Na hrázi u Tondy je vyhlášená restaurace, navíc v pěkném místě v blízkosti rybníka a prochází tudy značená turistická trasa a cyklostezka. Většina z těch turistů a cyklistů se tu zastavuje na malé občerstvení. Proč jim to tedy nezpestřit i Velikonoční výstavkou?

Setkání v Rajhradě

Minulý, jarní sraz našeho Ženského klubu, jsem bohužel musela vynechat, ale o to víc jsem se těšila na ten podzimní. Byl v pořadí již 7. Tentokrát se změnilo místo uskutečnění. Místo zapadlých Repech, jsme se sešly v Rajhradě u Brna, kde pro nás Sylva zajistila prostory v domově pro seniory. Výstavka byla spojena s dnem otevřených dveří v domově, takže o hosty nebyla nouze.

Já letos moc aktivní nebyla - to jste ostatně viděli i tady na blogu. Zaměřila jsem se spíše na háčkování pro panenky Barbie. I když vystavovat svoje díla nebylo podmínkou pro účast, říkala jsem si, že by bylo škoda se s touto tvorbou nepochlubit, stejně jako s rozmanitostí Barbie-panenek.

Jarní setkání

Na právě uplynulý víkend jsem se několik měsíců těšila. Myslím, že jsem nebyla sama. Setkání našeho virtuálního Ženského klubu jsou vždy tak ... jak to jen vystihnout? ... obohacující. A teď tu sedím a nevím, jak shrnout a přiblížit vám své dojmy.

Jelikož setkání bylo dvoudenní, bylo toho opravdu hodně. Stihli jsme probrat snad všechno, co obvykle ženy zajímá. Nikoho asi nepřekvapí, že většina rozhovorů se točila právě kolem nejrůznějších ručních prací. Vždyť ty jsou smyslem a hlavní náplní našeho klubu. A tak jsme si vyměňovaly zkušenosti s materiály i technikami, prozrazovaly si navzájem různé fígle apod. Každou chvíli odněkud zaznělo: "Pošlu ti na mejl odkaz, obrázek, návod...." (To mi připomíná, i já jsem takto komusi cosi slíbila - ještěže jsem si psala poznámky!) Prostě spousta inspirace pro další tvoření.

Můj "stánek" v Repechách

Další jarmark

Na minulém setkání Ženského klubu jsme byly novým panem starostou z nedaleké Otinovsi požádány, zda bychom nepřijely udělat jarmark také k nim. "Proč ne?" řekly jsme si, předběžně domluvily termín i podmínky a těšily se na další setkání. Ono bude něco pravdy na tom, že společné zájmy lidi sbližují. My se fakt rády vídáme.

Repechy (už potřetí)

Ani se nechce věřit, že už je to rok, co jsme se my, členky Ženského klubu, poprvé viděly naživo. Jména a přezdívky, které člověk do té doby znal jen z internetu, ať už z článků ukazujících naši tvorbu, nebo z komentářů pod nimi i na našich osobních blozích, najednou dostaly i tváře. A musím říct, že docela milé tváře. A jak se říká, že společný zájem lidi sbližuje, tak i my jsme se rychle sblížily, jako bychom se znaly léta. Proto není divu, že nezůstalo jen u jednoho setkání, ale hned jsme naplánovaly další na jaro a potom další zase na podzim... No a teď už se z toho pomalu stává tradice.

Hedvábná inspirace

Už nějakou dobu obdivuju ručně malované hedvábné šátky. Jenže o této technice nic moc nevím a navíc ani neoplývám příliš velkým talentem. Když se  však naskytla možnost si tuto techniku vyzkoušet, nezaváhala jsem...

A tak jsme se jedno říjnové nedělní odpoledne sešli v klubovně, všichni zvědaví, co a jak se vlastně bude dít. Na stolech byly položené jakési dřeva... Každý jsme si stoupli k jedné hromádce dřevěných latěk - tedy přesněji rámů, jak nám bylo záhy objasněno. Sestavili jsme si ten rám a začali napínat hedvábný šátek. Mezitím nám paní vedoucí udělala krátkou přednášku o různých technikách malby na hedvábí.

Repešské inspirace

O víkendu proběhlo už druhé setkání členek Ženského klubu. Na podzim, když jsme se rozcházely do svých domovů, jsme si říkali, že si to brzy zopáknem, třebas na jaře. Jaro už nějaký ten den máme, Velikonoce se blíží, nastal tedy čas na další setkání. Plánovaly jsme to dlouho, penzion byl zamluvený snad od Vánoc, já se těšila jak malé dítě, že zase uvidím všechna ta bezvadná děvčata a že načerpám spoustu nové inspirace...

Setkání na konci světa

Repechy - maličká obec na Prostějovsku, kde nežije více než 20 stálých obyvatel, se minulý víkend stala dějištěm mimořádné události. Zdejší penzion Lada hostil historicky první setkání žen, jejichž koníčkem jsou nejrůznější ruční práce a které se dosud znaly jen virtuálně prostřednictvím svého Ženském klubu. Jistě chápete, že tohle jsem si nemohla nechat ujít. Sama totiž také pořád něco šmodrchám a členkou klubu jsem prakticky od okamžiku, kdy jsem objevila blogový svět.