Háčkované chryzantémy

Po dlouhé době se zase hlásím s nějakým tím háčkováním. Není to tím, že bych zahálela, nebo se věnovala něčemu jinému. Po pravdě jsem přes půl roku čekala na brýle. Když jsem si povšimla, že se mi špatně háčkuje, zrovna začal jarní nouzový stav. Bylo zbytečné se k doktorovi objednávat. A když konečně skončil, dostala jsem termín až za další tři měsíce. Takže jsem toho skutečně moc nenaháčkovala, ani neupaličkovala a čerpala převážně ze starších prací, s nimiž jsem se zatím nestihla pochlubit.

Scrapbook

Scrapbooking- což by se dalo volně přeložit jako kniha výstřižků - je dnes poměrně rozšířenou zábavou. Jeho rozmach započal v 80. letech 20. století v USA. Ale jeho historie je podstatně starší. Už v 15. století si lidé zvykli vkládat do knih různé drobnosti, které si chtěli uschovat. Postupem času se z tohoto zvyku stal koníček - začaly vznikat první památníčky do nichž si přátelé vzájemně malovali, psali, vkládali různé obrázky, stužky, pramínky vlasů... Později k nim přibyly i fotografie. A to už se pomalu dostáváme k moderním scrapbookům.

Malované kamínky

Mám nového koníčka! Možná se z něj stane i další vášeň, zatím mě rozhodně baví. I když v tom nejsem moc dobrá, od malička jsem ráda kreslila a malovala. Dokonce jsem několik let chodila i do výtvarného kroužku v naději, že se naučím malovat o něco lépe. Tak teď vím, jak se to má dělat, ale pořád to neumím. To mi ovšem nijak nebrání, občas něco nakreslit nebo namalovat. Už si záměrně vybírám jednoduché až dětské motivy, na kterých skutečně není co zkazit. Během dovolené jsem se dozvěděla o FB aktivitě "kamínky" - jedná se o skupinu lidí, bavících se malováním kamínků, které pak někde nechají a doufají, že je někdo najde a bude z nich mít radost. Oni pak mají radost z té cizí radosti - tedy když dotyčný napíše do skupinky, že kamínek našel a co s ním udělal: může si ho nechat, nebo poslat dál na cestu... Občas se ve skupince objeví krásné příběhy... Jako třebas, když novomanželé před radnicí našli kamínek se srdíčkem a nechali si jej na památku.

Lázeňská promenáda ve Skalce

Jako další obrázek do série KRAJinKY z Hané jsem si vybrala Lázně ve Skalce. Mám to tam ráda. Do Skalky jezdíváme skoro každý rok jen tak na výlet. Nebereme žádné procedury, i když ta možnost tu pochopitelně je. Jen se projdeme kolem pramenů, vodu z každého ochutnáme, zahrajeme si minigolf a pak si dáme v restauraci zmrzlinový pohár nebo kousek medovníku (někdy obojí).

Srdíčka pro zdravotníky

I já se připojila k výzvě Litvínovských krajkářek - Herdulek a pustila se do paličkování srdíček pro zdravotníky, která mají sloužit jako výraz díků za jejich práci v této době. Kdybych mohla udělat něco jiného, udělám to. Ale šít neumím, takže roušky šly mimo mě. Ušila jsem sice tři pro nás, abychom aspoň něco měli, ale parádu moc neudělají. S vděčností jsem další tři hezčí koupila od děvčat z naší vsi, které šít na rozdíl ode mě umí. Ale paličkovat umím docela obstojně a srdíčka dělávám ráda. Jen pro ně nemám využití. Za tu dobu co se paličkování věnuji se mi nastřádala pěkná hromádka podvinků, které jsem si chtěla vyzkoušet. A teď je tedy příležitost je vytáhnout na světlo a pustit se do nich.

Háčkované kopretiny (+ návod)

Pokračuji v háčkování květinové výzdoby svých oken. Když už nemůžu mít živé rostlinky, kvůli vlhkosti a s tím související tvorbou plísně, tak chci háčkované. Umělé se mi nelíbí. Po karafiátech, které jsou na výrobu jednoduché, jsem se pustila do další rychlovky: Kopretiny. Jsou stejně jednoduché a vypadají efektně.

Dobrochovský vysílač

Už třetí obrázek ze série KRAJinKY z Hané. Mám radost, že se mi obrázky rozrůstají. Společně na stěně vypadají pěkně a jsou předmětem obdivu mých hostů, zvláště těch místních, kteří je poznávají. Tento obrázek však nepoznávají jen místní, ale téměř každý. Každý, kdo k nám přijede ho totiž cestou uvidí - i když většina jen z dálky. Ale je prostě nepřehlédnutelný.